Článek
Velmi osobní je text písně Shora, který je o smrti vaší sestry Lucie. Zasáhla vás ta zpráva nepřipraveného?
Byla to spíš rána, která mě probrala z totální naivity. Začalo to nevinně. Byl jsem jednou za sestrou v práci a ona mi řekla, že se pořád na počítači uklikává. Zasmáli jsme se tomu, ale za pár dnů mi oznámila, že cestou domů třikrát zakopla.
Ještě pořád jsme se tomu smáli. Jenže když mi jednou v noci zavolala, abych k ní přijel, že má záblesky před očima, jeli jsme do nemocnice. Po prvním vyšetření na neurologii nám doktorka řekla, že si myslí, že je to rakovina mozku. Pak se to potvrdilo a následoval kolotoč dalších úkonů, operací a léčby.
Naivně jsme si mysleli, že sestra bojuje o vyléčení. Teprve později se ukázalo, že hrála jenom o to, aby tady byla co nejdéle, protože prognóza u podobných nemocí je fatální.
Naděje nebyla?
Lékaři nám ji dávali a zdálo se, že se sestřin stav lepší. Před dvěma lety byla na mé svatbě a vypadala dobře. Byli jsme optimističtí. Jenomže dva měsíce na to zemřela.
Příští rok oslaví Cann deset let na scéně.
Vaše první deska z roku 2021 se jmenuje Nesplacený dluh. O jaký dluh šlo?
Měl jsem v té době slušně rozjetou kariéru, sedm let jsem vysílal na komerčním rádiu a dva roky jsem měl svou ranní show. Moderoval jsem i v televizi Óčko.
Byla tu však i hudba, které jsem se věnoval. A když jsem měl konečně možnost nahrát první album, napsal jsem do jedné písně slova o tom, že cítím nesplacený dluh vůči svému mladšímu já.
Chtěl jste se živit hudbou?
Ano, ale doma jsem s tím narazil. Když jsem chodil na základní školu, začali jsme si s rodiči vyměňovat názory na to, co bych měl dělat. Jednou jsem se zmínil, že bych třeba mohl být doktor, a oni chtěli, abych se toho držel. Já pak ale řekl, že bych se spíš chtěl živit hudbou, a to vedlo k hádkám.
Život mě poté odvál k práci moderátora. V hudbě jsem to pořád zkoušel, na uživení to ale nebylo. Po čase mi došlo, že bych si sice v rádiu mohl na živobytí vydělávat dál, ale že chci udělat k muzice jeden zásadní krok. Oznámil jsem tedy svému šéfovi, že odcházím, a že to není proto, že by mě ta práce přestala bavit, ale kvůli tomu, že jsem si našetřil peníze, které chci investovat do hudby a prosadit se.
Cann se před lety vypravil za svým hudebním snem velmi odvážně.
Vyšlo to, ohlasy byly skvělé. Čemu to dnes připisujete?
Samozřejmě hlavně písním. V té době ale začaly dobře fungovat internetové hudební služby, třeba Spotify, YouTube a další. Má muzika se na nich dobře streamovala, přinášela mi příjem a během zhruba půldruhého roku mi to stačilo k uživení.
V čem byla důležitá vaše druhá deska Splácím dluh?
Vždycky jsem se cítil být součástí popu, ale lidé, které mě bavilo poslouchat, patřili do rapu. Kvůli tomu jsem začal svou hudbu trochu takříkajíc špinit, což mělo vést k tomu, že obstojí i v jiném než popovém světě.
Vnímal jsem to jako vývoj a také možnost spolupracovat s lidmi, které jsem měl rád. Jedním z prvních byl na mé druhé desce rapper Refew.