Článek
Proč jste v roce 2015 z hudebních pódií zmizel?
Vždycky jsem byl velký trémista a několik dnů před každým koncertem jsem se necítil dobře. Pominulo to, až když vystoupení začalo, nicméně před těmi jedenácti lety jsem si řekl, že už to nechci prožívat znovu a znovu.
Také jsem ztratil inspiraci a chuť. Nebyl jsem schopen napsat písničku. Prostě to nešlo.
Jak to?
Žil jsem s dámou, která byla restituentka. Její příjmy nás dokonale zabezpečily a já strašně zlenivěl. Bohužel jsem typ autora, který ke skládání a psaní potřebuje, aby ho něco trápilo nebo se mu něčeho nedostávalo. To se ale nedělo, a tak mě nic nenapadalo.
Stále žijete s restituentkou?
Už ne, ale náš rozchod před třemi lety pro mě nebyl prvotním impulsem k tomu, abych zase začal skládat. Tím byl telefonát mé bývalé ženy, spisovatelky Ireny Obermannové. Vydala knížku Přítelkyně, chystala se její audioverze a ona pro ni chtěla jednu mou starou folkovou písničku.
Já si ji však nepamatoval, a nikde jsem ji neměl nahranou. Měl jsem nicméně z té doby magnetofonovou kazetu, ze které jsme vybrali jinou píseň. No a při poslechu té kazety jsem si řekl, že na ní je docela dobrý materiál, který jsem nikdy s kapelou Dan Kohout Band nevydal.
Rozhodl jsem se tedy zavolat muzikantovi a producentovi Honzovi Ponocnému a dohodl se s ním, že mi s některými staršími písněmi pomůže a budou základem mého nového alba. Vybrali jsme tři, přearanžovali je a natočili.
Dan zpívá písně s texty ze svého života.
Kde se vzaly další?
Protože jsem už byl v té době sám, inspirace začala přicházet. Písně se rodily tak, jak se rodily v dávných letech. Vzbudil jsem se třeba ve tři hodiny ráno, v hlavě mi běžely hudba i text a já jen bral.
Před lety, když se mi něco takového stalo, jsem si většinou řekl, že je to fajn, ale ještě dospím a všechno dokončím ráno. Jenže ráno jsem ty melodie a slova v hlavě neměl, zapomněl jsem je. Tentokrát jsem vylezl z postele, vše si nahrál na mobil a dodělal to druhý den.
Honza Ponocný pak nahrál v podstatě všechny nástroje a přizvali jsme i zpěvačky Bereniku Kohoutovou, Lindu Finkovou, Renatu Rychlou, Michaelu Girgleovou a Hedviku Hájkovou, do jedné písně i akordeonistu Aliksandra Yasinského.
Titulní skladba Anebone vznikla také v noci?
Ano, a je má nejoblíbenější. Líbí se mi hudba i text. Když jsem měl hotové demosnímky všech písní, dal jsem je k poslechu kamarádům a známým. Právě Anebone v této anketě dopadla nejlépe, většině lidí se líbila nejvíc.
Myslím si, že velkou zásluhu na tom má Honza Ponocný, který ji skvěle zpracoval. Také se mi líbí závěrečný vokál, který vymyslela má tehdejší přítelkyně, herečka Renata Rychlá.