Článek
Na první pohled vypadá jako propracovaný architektonický model. Když se ale člověk podívá blíž, zjistí, že nejde jen o zmenšeninu budoucího koncertního sálu. Právě na tomto modelu nyní odborníci zkoumají, jak se bude v hlavním sále budoucí Vltavské filharmonie chovat zvuk.
Skutečný sál má jednou pojmout 1800 lidí. Ještě před zahájením stavby proto vznikla jeho zmenšená verze v měřítku 1 : 10. Model měří téměř pět krát šest metrů a musí co nejpřesněji odpovídat prostoru, který v Praze zatím existuje jen na papíře a v podobě návrhů.
Autorem návrhu Vltavské filharmonie je dánské studio BIG, vedené architektem Bjarkem Ingelsem. Podle něj se při návrhu budovy vraceli k samotnému názvu filharmonie a také k Vltavě, která Prahou protéká.
„Přemýšleli jsme o tom, že by filharmonie mohla tento vztah ztělesňovat, od nábřeží řeky až po střechy města,“ řekl Ingels.
Budova má podle architektů fungovat jako přirozená součást města. Lidé se mají dostat pod její podloubí, procházet kolem ní a po terasách vystoupat až na střechu. Podobnou myšlenku pak architekti přenesli také do hlavního koncertního sálu.
„Jednotlivé úrovně hlediště obklopují orchestr tak, aby vytvořily co největší blízkost mezi publikem a hudbou, vizuální i akustickou,“ vysvětlil Ingels.
Cesta mezi diváky vede až k orchestru
Sál proto nemá být uspořádaný tak, jak ho lidé znají z klasických koncertních síní. Diváci nebudou sedět jen před orchestrem. Hlediště se má kolem hudebníků postupně zvedat a jednotlivé části prostoru propojí cesta, kterou Ingels přirovnává k meandrujícímu říčnímu údolí.
„Když se podíváte na jednotlivé překrývající se úrovně, uvidíte meandrující cestu. Je to vlastně schodiště, po kterém můžete sestoupit až k orchestru, podobně jako říční údolí vinoucí se z hor dolů,“ popsal Ingels.
Jenže to, co působí dobře na vizualizaci nebo architektonickém výkresu, ještě nemusí stejně dobře fungovat pro zvuk. A právě proto vznikl fyzický model, na kterém mohou akustici ověřovat, jak se bude zvuk v konkrétně tvarovaném prostoru šířit.
Model vznikal v dílnách společnosti AVETON v Mnichově Hradišti a jeho výroba zabrala osm měsíců. Příprava jednotlivých částí přitom probíhala souběžně se samotnou výrobou.
„Trvá to od úplného začátku osm měsíců. Je to jak projekční příprava, tak výroba, která běží ruku v ruce, dost často zároveň,“ řekl Novinkám Jan Antoš, designér akustického modelu hlavního sálu.
Na výrobě pracovalo nejméně patnáct lidí – od modelářů přes lakýrníky až po specialisty na digitální výrobu. „Jsou to zkušení modeláři, lakýrníci, specialisté na digitální výrobu,“ doplnil Antoš.
Model vznikal z různých materiálů. Většina jeho částí je na bázi dřeva, pro některé nejsložitější tvary využili tvůrci také 3D tisk. Důležitý přitom není jen samotný tvar jednotlivých částí, ale také jejich povrch, který může ovlivnit, co se se zvukem v prostoru děje.
Větší a složitější než předchozí
Antoš má zkušenosti také s akustickými modely koncertních sálů v Ostravě a Brně. Ten pro Vltavskou filharmonii je ale podle něj ještě větší a složitější.
„Oproti ostravskému a brněnskému je to výjimečné svojí velikostí. Je asi o dvacet procent větší než ty původní, což vyplývá z kapacity, a zároveň svojí složitostí, protože ty díly, které jsme kompletovali, patří mezi ty nejnáročnější,“ uvedl.
Největší pozornost ale při pohledu do modelu přitahuje hlediště plné malých figurek. V modelu jich sedí přibližně 1750 a na první pohled by se mohlo zdát, že jsou tam hlavně proto, aby zmenšený koncertní sál vypadal věrohodněji. Ve skutečnosti ale mají mnohem důležitější úkol.
„Jsou to figurky, které neslouží jenom jako dekorace, ale jako simulace reálného publika a pohltivosti reálného publika. Bez těch by ten model nemohl fungovat,“ vysvětlil Antoš.
Figurky mají napodobit situaci, kdy bude skutečný koncertní sál plný posluchačů. Proto mají kromě samotného těla také vlasy a oblečení, které pomáhají přiblížit akustické vlastnosti skutečného publika. Některá sedadla naopak zůstala prázdná, protože právě na jejich místa se při měření dostanou mikrofony.
Uvnitř modelu budou zvuk vytvářet speciální reproduktory. Mikrofony rozmístěné po hledišti pak zachytí, co se se zvukem děje. Akustici budou sledovat, jak se zvuk dostává do různých částí sálu a jak se odráží od jeho stěn a dalších povrchů.
Měření je kvůli zmenšenému měřítku složitější než ve skutečném koncertním sále. Model pracuje se zvukem ve výrazně vyšších frekvencích, a aby výsledky co nejlépe odpovídaly tomu, co se jednou bude dít ve skutečném sále, má být při měření hermeticky uzavřený a naplněný dusíkem.
