V Los Angeles má atmosféru každý roh, říká o své cestě po Americe zpěvák Marek Ztracený

Celkem jsem v Americe ve voze absolvoval více než šest set mil (cca 965 km), po Route 66 to bylo asi tři sta mil (cca 482 km). Jednou jsem z ní ale nechtěně sjel, když mě navigace zavedla na naprosto prašnou cestu kdesi v poušti. Ujel jsem po ní několik mil a nakonec jsem v tom prachu zapadl.

Na té cestě jsem viděl spoustu krásných míst, na která bych se třeba chtěl někdy vrátit. Viděl jsem však i taková, která už nikdy nebudu potřebovat vidět.

Auto, kterým jsem jel, nemělo posilovač řízení a v jednom kuse topilo, protože to topení nešlo vypnout. V pětatřiceti stupních to bylo trochu nepříjemné, ale o to intenzivnější zážitek to byl.

Ano, o něm. V půjčovně byla řada lesklých a načančaných aut. Jejich pronájem mimochodem nestál moc peněz. Vedle nich ale stálo zaparkované jedno, které mělo patinu. Byl to mustang z roku 1966 a já se do něho zamiloval. V tu chvíli mi bylo jasné, že když už jsem v Americe a mám jet po Route 66, pak jedině v něm.

Hned jak jsem s ním vyjel z půjčovny, ukázalo se, že nemá již zmíněný posilovač řízení. To mě ale neodradilo. Když jsme pak zastavovali u benzinových pump, abychom načerpali pohonné hmoty, odpočinuli si nebo se najedli, chodili ho lidé obdivovat a někteří i vzpomínali na to, že někdo z jejich rodiny měl podobné.

Potom si jeden Američan pod naše modré auto vlezl, aby si ho prohlédl i zespoda. Když se vynořil zpátky, řekl mi, že je havarované, původně bylo červené a abych jel radši opatrně.

Písnička Zastav mě je pro mě důležitá. Chtěl bych, aby se lidé nad jejím textem zamysleli. Má také jiný zvuk, než jaký je pro mé starší písně obvyklý. Zní v něm banjo a indiánské zpěvy, a tak jsem si řekl, že by to chtělo i vizuální změnu.

Režisér Martin Linhart navrhl, abychom jeli někam do světa, no a já si vzpomněl, že jsme si s kluky z kapely kdysi slíbili, že pojedeme do Ameriky. Potom jsme to z různých důvodů odkládali, a kdybychom v tom pokračovali, nikdy bychom se tam nepodívali. No a tak jsem jednou klukům řekl, aby si v určitém termínu nic neplánovali a podívali se do svých mailů.

Letenky do Ameriky a zpět. Tenhle příběh a slib, který jsme si tehdy dali, se stal scénářem k tomuto klipu.

Protože si myslím, že každá ulice i každý roh, na které v tom městě namíříte foťák nebo kameru, jsou fotogenické a mají atmosféru, kterou jinde nenajdete.

Většinu svých klipů natáčím na Šumavě, protože je to nejkrásnější místo na světě. Tahle písnička ale šla za změnou. Navíc mi svými aranžemi a zvukem evokuje country, které mám ve spojení s popem a rockem rád a které patří k Americe.

Je takové, jaké ho chcete vidět, anebo v jaké náladě se ten den probudíte. Pokud do něho přijedete s tím, že na něm nebudete hledat mouchy, je možné v něm strávit pár krásných dnů. No a já tam s tímhle předsevzetím jel.

Na té ceduli je napsané anywhere, tedy kamkoli. Produkční klipu původně na kartonovou krabici, kterou dívka drží v ruce, napsala somewhere, což znamená někde. Když jsme si tu chybu uvědomili, byli jsme zrovna na opuštěném místě, kde nebyl nikdo a nebylo nic.

My ale v tu chvíli začali intenzivně shánět další krabici nebo karton, na který bychom mohli to slovo napsat a začít danou scénu natáčet.

Nakonec jsme ji sehnali u nějakých lidí žijících v opuštěném domě. Zaklepali jsme prostě na jejich dveře a požádali je o pomoc. Bylo za tím tedy malé dobrodružství a o to víc mě mrzí, že ten nápis v klipu není dobře čitelný.

Většina záběrů vznikla naprosto spontánně, což se týká i toho, o němž mluvíte. Zastavili jsme u jednoho opuštěného domu na Route 66. Byla to kavárna a byli v ní tři starší lidé. Byl mezi nimi i muž, který je ve videoklipu.

Podíval se na mě, a aniž by tušil, kdo jsem, zeptal se mě, jestli umím na něco hrát. Odpověděl jsem, že ano, a on mě odtáhl do zkušebny, kterou měl v zadní části domu. Zahráli jsme si pár jeho oblíbených písniček a nakonec došlo i na mou skladbu Léto 95. Teprve potom jsem mu řekl, že jsem zpěvák, který tam natáčí videoklip.

Myslím si, že nemocí dnešní doby je, že většina lidí myslí hlavně na budoucnost. Uvažují o tom, že jednou budou mít byt, pojedou na dovolenou, vydělají slušné peníze, dostudují a podobně. Mezitím jim ale utíká přítomný čas, a přitom právě přítomnost je jediná reálná. Rozhodl jsem se o tom zpívat, protože mě to trápí. Má písnička asi nikoho nezastaví, ale kdyby aspoň pár lidí trochu přibrzdila, budu z toho mít radost.

Jednoznačně. Ta skladba je důsledkem toho, že jsem měl dvouletou koncertní pauzu a mohl jsem o řadě věcí přemýšlet. Navíc mi loni zamřel táta.

Každý den se vědomě snažím zastavit alespoň na chvíli, ale nejsem v tom zatím tak úspěšný, jak bych si přál.

Budeme hrát písně, které lidé chtějí slyšet, dojde i na Zastav mě a také na překvapení. Na koncertech se totiž objeví host, který není zpěvák, ale myslím, že jeho přítomnost lidi přinejmenším potěší.

Moc se na koncerty, které potrvají do konce srpna, těšíme. V součtu se prodalo už sto padesát tisíc lístků a některá místa jsou vyprodaná.