Článek
Jiří Schelinger zemřel v Bratislavě v noci ze 12. na 13. dubna 1981 za dodnes ne zcela jasných okolností. Po jeho smrti se vyrojila řada konspirací. Nejznámější je ta, že ho ke skoku z mostu vyprovokovala Státní bezpečnost. Mínilo se také, že po skoku přeplaval do Rakouska, kde se v tichosti usadil, i že se naopak dobrovolně rozhodl odejít ze světa.
Do Bratislavy přicestoval vozem 11. dubna 1981 a ubytoval se v pokoji číslo 309 hotelu Devín. Byl z něho hezký výhled na Dunaj. O den později nahrával v tamním studiu Československé televize pro pořad Televizní klub mladých píseň Což takhle dát si špenát.
Vlastně jen ke klipu dodělával vizuální složku, tvůrci natáčeli pouze jeho. Proto s ním neodjela jeho tehdejší kapela, proto v Bratislavě nebyl ani jeho objevitel František Ringo Čech. S ním se sice předtím umělecky rozešel, ale zůstali přáteli.
Cestou z televizního studia se rozhodl zastavit ve vinárně Veľkí františkáni v centru města. Pil alkohol a s největší pravděpodobností si dal i marihuanovou cigaretu. Po odchodu se setkal se svou slovenskou fanynkou a jejím přítelem.
„Narazili jsme na sebe před půlnocí na Hviezdoslavově náměstí. Byla jsem s přítelem, ale zamilovaná jsem byla do Jirky, takže setkání mě velmi potěšilo. Navíc jsme se dva měsíce předtím nerozešli v dobrém a toužila jsem náš spor urovnat. O něco později se u nás zastavili dva muži, kteří ho poznali. Nevadilo mu to, měl výjimečně dobrou náladu,“ řekla fanynka médiím.
Jejímu příteli se ale přítomnost zpěváka moc nelíbila. Dobíral si ho, provokoval ho a v jednu chvíli prohlásil, že v Bratislavě se muži o ženy neperou, ale skáčou kvůli nim do Dunaje.
V tu chvíli, vyprovokováni tou poznámkou, byli ve skupince pravděpodobně čtyři lidé, i když právě jejich počet zůstává nejasný. Vydali se k Mostu SNP, jenomže ten se jim zdál na takovou bláznivinu příliš nebezpečný, a tak zamířili na Starý most.
Na něm, někde v jeho středu, se jeden z mladíků svlékl do spodního prádla a skočil do Dunaje. Schelinger ho, oblečený, následoval.
Skupina Františka Ringo Čecha v osmdesátých letech. Jiří Schelinger třetí zleva.
Prvního skokana údajně našli po třech hodinách o několik set metrů dál, jak se drží bóje. Schelingera nikoli. Jeho tělo objevili skoro po měsíci, 7. května, asi padesát kilometrů od Bratislavy, poblíž Žitného ostrova. Bylo v pokročilém stadiu rozkladu a bylo těžké jej identifikovat.
„Říká se, že miláčkové bohů umírají mladí. A jiné přísloví zase hovoří o lechtání draka. V obou případech to na Jirkovu smrt platí. Neustále si koledoval o průšvih, pořád dělal něco nebezpečného. Přesto si myslím, že kdybych byl v Bratislavě s ním, nestalo by se to,“ řekl v roce 2016 Novinkám František Ringo Čech.
„Na zpěváky se vždycky lepí největší otrapové. Já je od Jirky odháněl, báli se mě, v Bratislavě byl ale jejich. Šli v hloučku přes most a on najednou vylezl na zábradlí a skočil. Byl jsem první, kdo se to dozvěděl, protože s nimi byla i jedna fanynka, která mi hned volala, že se Jirka nevynořil. Bylo mi to jasné. Zavolal jsem kolegy hudebníky a šli jsme zapálit svíčky. Oni do té vody skočili dva, ten druhý se ale vynořil. Nikdy jsem však toho člověka neviděl,“ dodal.
Vzpomínky partnerky Jitky
Původně měla se Schelingerem jet do Bratislavy jeho druhá žena Jitka Poledňáková Schelingerová. Dostala ale chřipku a neodcestovala.
„Čekala jsem ho za dva dny doma, jenže Jirka se nevracel. Do oken ložnice nám tu noc svítila lampa a náhle přestala. Nejsem blázen, ale tehdy se mi to zdálo jako znamení, že se něco stalo,“ řekla serveru Ahaonline v roce 2011.
Zavolala tedy do hotelu, kde jí řekli, že tam má zpěvák věci, ale stále se nevrátil. Teprve když kontaktovala policii, dozvěděla se, že skočil do vody a utopil se.
„Dokonce jsem si řekla, že to měl být trénink, protože Jirka několikrát mluvil o tom, že skočí z mostu. Podle mě si to chtěl vyzkoušet,“ prozradila Ahaonline.
Bratrovo pátrání
Schelingerův bratr Milan si od začátku myslel, že za smrtí stojí komunistická Státní bezpečnost.
„Jirka byl dlouho poslušný normalizační zpěvák, který každou sobotu vystupoval v televizi. Jenže najednou přesedlal na tvrdou muziku s texty o něčem jiném. Bolševik to vnímal tak, že se zpronevěřil socialistickému zřízení. Poté, co zemřel, zmizely jeho písně z rádií a televize. Bylo nemyslitelné upozorňovat na někoho, kdo skočil z mostu. Nebylo to v souladu se socialistickou morálkou,“ řekl.
V roce 1996 se vydal se štábem České televize do Bratislavy po jeho stopách. Nic se jim ale odhalit nepodařilo. O čtyři roky později rozporoval pitevní zprávu. Podle něj nesouhlasí bratrova výška. Byl ve skutečnosti o několik centimetrů vyšší.
Neseděla ani velikost chodidla a zarážející bylo, že se v ní psalo o Jiřího mandlích. „Jirka je ale měl vyoperované,“ uvedl.
Slovenská média proto oslovila Slavomíra Uherčíka z Ústavu soudního lékařství LFUK a FN v Bratislavě, který tělo pitval.
„Pokud jde o velikost chodidla, Jiří Schelinger měl obuté tenisky, které mu určitě patřily. Proto byla od začátku velikost jeho chodidla nejasná. Co se týče nezvětšených mandlí, v tom sehrály svou roli hnilobné změny. Mandle zesnulého totiž nebyly zřetelné. To znamená, že je buď neměl, nebo zvětšené nebyly. Právě proto jsem je označil jako nezvětšené,“ vysvětlil.
Jiří Schelinger v dobách své největší slávy, v sedmdesátých letech.
Roku 2016 však získal Milan Schelinger tajnou složku o bratrově smrti. Zaslala mu ji anonymně jedna žena. Až tehdy uvěřil, že jeho bratr v Bratislavě opravdu zemřel.
„Byl tam zaznamenaný výslech všech lidí, kteří tu nehodu nahlásili, pitevní zpráva, fotky z místa činu, brácha na pitevním stole. Jak se dostal do vody, se už nikdy nedozvíme. Ale že je to on, víme. V džínách měl klíčky od auta, které se mu tam porouchalo,“ uvedl.
Milan Schelinger zemřel 10. února 2023.
