Článek
V květnu toho roku vydali Mötley Crüe čtvrté studiové album Girls, Girls, Girls. Bylo jejich třetí v řadě, které získalo čtyřnásobnou platinu. Radost měli velkou, byli milovaní, vyhledávaní a rozjetí.
Jenže o sedm měsíců později, 23. prosince 1987, se baskytarista Nikki Sixx (vlastním jménem Frank Carlton Serafino Feranna Jr.) předávkoval heroinem. Žádný z jeho zážitků blízkých smrti není tak známý a nebyl tak rizikový jako tento.
Po noci strávené na drogami poháněném večírku, na němž s ním byli mimo jiné Slash a Steven Adler z Guns N’Roses či Robbin Crosby z kapely Ratt, si píchl dávku heroinu. A okamžitě omdlel.
Nikki Sixx v roce 1989.
Tohle předávkování nebylo jako ta předešlá, kterých si ve svém divokém životě dopřál dost. Tentokrát zmodral a nikdo z přítomných ho nebyl schopen přivést k vědomí.
V knize The Heroin Diaries: A Year in the Life of a Shattered Rock Star vzpomíná tehdejší Slashova přítelkyně Sally McLaughlinová na to, jak mu srdnatě dávala umělé dýchání z úst do úst. Slash prý v tu chvíli tak panikařil, že začal ničit okolní zařízení.
Nakonec někdo zavolal záchranku, což se ukázalo být klíčové. Lékaři naložili bezvládné tělo do vozu a zamířili do nemocnice. V jednu chvíli byli nicméně přesvědčeni, že Nikki Sixx zemřel.
Ten si zrovna prožíval mimotělní zážitek, o jehož průběh se později podělil. „Snažil jsem se posadit, abych zjistil, co se děje. Myslel jsem si, že bude těžké se zvednout, ale ke svému překvapení jsem se prudce vzpřímil, jako bych nic nevážil. Pak jsem cítil, jako by mě něco velmi jemného chytilo za hlavu a táhlo nahoru. Nade mnou bylo všechno jasně bílé.“
Mötley Crüe ve druhé polovině osmdesátých let, zleva bubeník Tommy Lee, zpěvák Vince Neil, kytarista Mick Mars a baskytarista Nikki Sixx.
Potom to pochopil. „Podíval jsem se dolů a uvědomil si, že jsem opustil své tělo. Nikki Sixx, respektive ta špinavá potetovaná schránka, ve které žil, ležela přikrytá prostěradlem na nosítkách a zdravotníci ji tlačili do sanitky,“ dodal.
Dva teenageři před nemocnicí
Jenomže poté, co byl dvě minuty klinicky mrtvý, se probudil. V hrudníku měl zapíchnuté dvě stříkačky, z nichž mu záchranáři vehnali do těla adrenalin. „V mé podělané sanitce nikdo nezemře,“ vzpomíná Nikki Sixx na výrok jednoho z lékařů v autobiografii Mötley Crüe The Dirt: Confessions of the World's Most Notorious Rock Band.
Když se informace o jeho předávkování ujala média, poslala ji rovnou veřejnosti. Šlo to velmi rychle, byla to koneckonců senzační zpráva.
Ve skutečnosti však dojel do nemocnice při vědomí a po výslechu policií, který tam proběhl, prostě vstal a odpotácel se směrem ven. Nemocniční prostředí neměl nikdy rád.
„Jeden policajt se mě pořád na něco vyptával, a tak jsem mu řekl, ať jde do prdele. Vytrhl jsem si hadičky z těla a vrávoral jen v kožených kalhotách pryč. Na parkovišti před nemocnicí seděli dva mladí lidé, měli zapálenou svíčku a plakali. V rádiu slyšeli, že jsem mrtvý, takže vypadali docela překvapeně, že mě vidí.“
Jakmile se z toho šoku oklepali, půjčili Sixxovi bundu, dali mu přednášku o tom, že by měl přestat s drogami, a odvezli ho ve svém voze pryč.
Uprostřed tohoto se zpráva o jeho smrti dostala k dalším členům Mötley Crüe. V knize The Heroin Diaries: A Year in the Life of a Shattered Rock Star zpěvák Vince Neil vzpomíná, jak byl zdrcený: „Možná jsem v hloubi duše věděl, že se to jednou stane, ale stejně mě to trhalo na kusy, protože jsem Nikkiho miloval. I když to byl arogantní sobecký spratek. Plakal jsem. A v té době jsem nikdy neplakal.“
Přiznání a obrat
„Heroin mě málem zabil,“ napsal Sixx později v úvodníku pro Los Angeles Times. „Zvenčí jsem žil sen, ale ve skutečnosti jsem byl v křečích nemoci, kterou jsem nemohl ovládat. Byl jsem závislý na heroinu.“
Zleva Vince Neil, Nikki Sixx, zadek Ozzyho Osbourna, Mick Mars a Tommy Lee. Mötley Crüe dělali v roce 1984 Ozzymu předkapelu.
Jakmile se tu noc dopotácel domů, počkal, až odejde jeho hospodyně, a šlehnul si znovu. Opět omdlel. Jehla mu zůstala zabodnutá v paži. Když se pak probudil, vyňal ji a vida tu spoušť, napadlo ho přečíst si první bod dvanáctikrokového programu zotavení ze závislosti. Poprvé ve svém životě prý zjistil, že dává smysl od drog utéct.
To vánoční ráno roku 1987 se nakonec probudil s odhodláním přestat. Povedlo se mu to nicméně až v roce 2000.
A nakonec mu v tom pomohl onen dvanáctikrokový program. Tenhle mezinárodně uznávaný svépomocný systém odvykání vytvořila ve třicátých letech dvacátého století organizace Anonymní alkoholici a dnes ho využívají desítky dalších skupin, včetně narkomanů.
