Článek
Tu písničku zná nejen každý fanoušek Metalliky. Zná ji i každý fanoušek metalu, rocku a možná i hudby jako takové. Je to jedna z nejslavnějších skladeb, jaká z dílny jmenované americké skupiny vzešla. A přestože v době vydání nebyla jejími věrnými příznivci přijata s nadšením, prosadila se dokonale a záhy.
Demo skladby Enter Sandman bylo nahráno 13. září 1990. Byla první pro nové album. Podepsali se pod ni zpěvák a kytarista James Hetfield, kytarista Kirk Hammett a bubeník Lars Ulrich. Hudba přitom vznikla velmi rychle, jenomže Hetfield nebyl dlouho schopen přijít na kloudný nápad pro text. Neustále ho kvůli tomu odkládal. Nakonec byla píseň jednou z posledních, která text dostala.
Slavný riff z úvodu písničky prý vymyslel Hammett. „Zrovna jsem poslouchal Louder Than Love, druhé album kapely Soundgarden. Nechal jsem se inspirovat, vzal kytaru a v tu chvíli se ten riff zrodil,“ řekl v roce 2017 a dodal, že ho vymyslel ve dvě nebo ve tři hodiny ráno.
Zpočátku měl riff dva takty. Všem se líbil, ale cítili, že mu něco chybí. Teprve když Lars Ulrich navrhl zahrát první takt třikrát, zrodil se postup, který zná téměř každý na světě.
James Hetfield, autor textu k písni Enter Sandman. Na snímku z roku 1992
Potom se konečně chytil i textař Hetfield. Šlo to ztuha, ale nakonec mohl prohlásit: „Melodie byla chytlavá a komerční, a tak jsem se v protikladu rozhodl napsat text o rozpadu dokonalé rodiny a jejím velkém, hrozném tajemství.“
Psychologie dítěte
Nejdříve s tím ale narazil. Když první text doručil Ulrichovi a producentovi Bobu Rockovi, řekli, že by mohl napsat lepší. Ani jednomu z nich se moc nezamlouval, a tak ho Hetfield přepracoval.
Finální text je o dětských nočních můrách. Kapela v něm vzývá Sandmana, aby pomohl dětem usnout. V tomto případě se však stává symbolem špatných snů.
Sandman, tedy Písečný muž, je postava z germánského a skandinávského lidového vyprávění. Podle legendy chodí v noci a sype dětem do očí písek, aby usnuly a zdály se jim sny. Zbytky tohoto „písku“ údajně vysvětlují ranní ospalky, které mají děti v očích.
„Chtěl jsem napsat něco o psychologii dítěte manipulovaného slovy dospělých. Sandman údajně dětem přináší různé vize, aby jim pomohl snáze usnout. Jenže muž v naší písni se malému dítěti jeví jako monstrum. Kvůli tomu dítě nemůže usnout a všechno nabere zcela opačný směr, než by mělo,“ řekl Hetfield.
Samotná píseň byla nahrána poněkud nekonvenčním způsobem. Bicí se skládají z téměř padesáti částí, protože kapela chtěla dosáhnout maximální intenzity. Ulrich nenahrál celou skladbu najednou, ale pracoval na jednotlivých linkách bicích odděleně.
Plagiát písně kapely Excel
Díky svému ústřednímu riffu se píseň Enter Sandman stala jednou z nejznámějších skladeb Metalliky. O několik let později Dave Mustaine, bývalý kytarista kapely, v podcastu The Shawn Ryan Show připomněl starou kauzu týkající se podezření, že Enter Sandman je plagiát.
„Podívejte se na kapelu Excel a její píseň Tapping Into the Emotional Void. Je v ní docela podobný riff,“ řekl.
Tapping Into the Emotional Void vyšla v roce 1989, dva roky před vydáním alba Metallica. O podobnosti obou skladeb se psalo už v roce 1991.
„Nevíte, co si máte myslet,“ řekl tehdy zpěvák Excelu Dan Clements, když vzpomínal na to, kdy poprvé slyšel Enter Sandman.
Clements, fanoušek Metalliky, který dokonce stál o půlnoci ve frontě, když se její stejnojmenné album začalo prodávat, řekl, že ho podobnosti obou písní až vyděsily a pomyšlení na potenciální finanční zisk z autorskoprávního sporu ho lákalo. Jenomže v kapele se na takovém postupu nedohodli.
Její manažerka Jane Hoffmanová tehdy uvedla, že se obávají zdlouhavého a únavného procesu. „Soudní spor bohužel vysává ze života všechno ostatní,“ řekla. „Každý den se s ním potýkáte. A místo, abyste se zabývali pozitivy, bojujete s negativy a nic se neděje.“
Singl Enter Sandman se v roce 1991 dostal na šestnácté místo v hitparádě Billboard Hot 100 a později získal v USA platinovou desku. Díky němu se také prodalo více než třicet milionů kopií alba Metallica. Dnes je součástí všech živých nahrávek skupiny vydaných po roce 1991.
