Článek
Rozhodně to není výtka, jen konstatování. Jestliže totiž tuzemský hudební divák něco miluje, pak hudebníky vrcholných kvalit, kteří se nežinýrují objíždět se svými koncerty svět.
Čtyřiasedmdesátiletý Sting, vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, k nim patří a díky tomu se vrací na zdejší pódia jako starý známý a vždy vítaný.
Že se stal účinkujícím na festivalu Metronome Prague, bylo dáno tím, že na něm vystoupil již v roce 2017. Jeho tehdejší set vstoupil do devítileté historie akce jako nezapomenutelný, a tak když pořadatelé letošního ročníku hledali umělce, který by měl být u oslav deseti let také, volba Stinga byla jasná.
A on přijel. Cestuje světem se svým Sting 3.0 Tour. Doprovází ho na něm kytarista Dominic Miller, jeho dlouholetý spolupracovník, a bubeník Chris Maas, jenž hrával třeba s britskou skupinou Mumford & Sons.
Pódium, na něm Sting, nahoře poslušné nebe, dole diváci.
Jako by to byli The Police, kapela, v jejíž sestavě Sting světu představil svůj talent a vizi. Byla také ve svém základu tříčlenná.
I přesto, že rozchod se spoluhráči neproběhl v roce 1986 v přehnaně přátelském duchu, Sting písničky z jejího repertoáru připomíná. V Praze hned na začátku zahráli Message In A Bottle a později k ní přidali mimo jiné Every Little Thing She Does Is Magic, So Lonely, Every Breath You Take nebo Roxanne.
Za etapou v sestavě The Police udělal Sting mnohem silnější čáru než za jejich repertoárem. Ostatně, ta kapela už neexistuje. Kdyby tedy ty povedené písničky neměl v koncertním repertoáru on, v živém provedení by už nebyly.
Větší část koncertního setu, a to nejenom na probíhajícím turné, tvoří samozřejmě skladby ze Stingovy sólové cesty. Svou první sólovou desku The Dream of the Blue Turtles vydal v roce 1985. Z ní sice na probíhajícím turné nehraje píseň žádnou, ale ze dvojky Nothing Like the Sun z roku 1987 hned dvě, Englishman in New York a Fragile.
Písně The Police i dvě zmíněné sólové jsou důkazem toho, jak je jeho autorský rukopis nadčasový. V atmosféře starších skladeb i těch novějších totiž není zásadní rozdíl. Ano, texty jsou dobové, v hudebním provedení je ale hájí zvuk, jenž je tak akorát stingovský, aby to archaické poslal do nadčasové podoby, kterou má jeho publikum rádo.
Už mnoho let se navíc zdá, že o svou dobrou pěveckou kondici nepřichází. Není to sice zpěvák, který by byl bůhvíjak originální, ale jeho interpretace je tak autentická, že to stačilo k tomu, aby vstoupil mezi hudební osobnosti.
O profesní erudici Millera a Maase netřeba pochybovat. Kdyby ji neměli, Sting by s nimi na turné nejel. S Millerem navíc spolupracuje od začátku devadesátých let, takže k sobě mají maximální důvěru.
