RECENZE: Skupina Vesna svůj koncert proměnila. Ze stínu dotančila na slunce

Jakkoli bývají taková poděkování v podání českých umělců, kterým se povede vystoupit ve velkém koncertním prostoru, dost otravná, znělo pravdivě. Stejně pravdivě bohužel znělo i pozdější Fuxové doznání, že Vesna v posledních letech změnila priority.

Dlouho se chtěla prosadit i v zahraničí. Šla si za tím a přiblížila se tomu před třemi lety, když reprezentovala Česko s písní My Sister's Crown na Eurovizi v Liverpoolu. Pak ale počaly členky skupiny přivádět na svět potomky a jejich vize braly za své. Nyní by jim prý stačilo, aby byly trochu slavné v Česku.

Přitom právě koncert ve vyprodaném Foru Karlín byl pádným argumentem pro to, aby na své staré sny nezanevřely. Potvrdila to především jeho druhá polovina, kdy už bylo všechno tak, jak mělo být, a část publika při písničkách bezstarostně a s úsměvem tančila.

Vesna totiž začala trochu těžkopádně. Jako by ji při prvních dvou třech skladbách provázel ostych, jako by měla obavy z toho, jestli pro ni nebude pódium příliš velké a publikum příliš vzdálené. I zvuk v sále se ještě rovnal a pětice dívek působila jako uvelebená ve stínu.

Postupně ale přijímala sebevědomí a zvuk nabíral pevnost. Příchody tanečníků, smyčcového kvarteta, hostujících Martiny Pártlové, Bena Cristovaa i pohupujících se žen při písničce Moravo způsobily, že místy bylo na pódiu pořádně živo a vzniknuvší ruch fungoval v tom nejpozitivnějším smyslu slova. Přinesl hezkou energii, kterou si diváci v sále nabírali po hrstech.

Pop se v písničkách mísil s folklórními prvky, k nim se občas přitočil rap, a to vše přemostila důsledná melodičnost, která je kapele od jejích prvních krůčků vlastní. Navíc citlivě sestavila program tak, že gradoval, a když došlo na představení čerstvého alba Lidová, nová písnička Pápá šáteček hezky zapadla do pozitivní nálady, která v hale vládla.

Škoda, že nebyl v mnohem větší míře využit zadní pódiový prostor pro projekce. Byl opravdu obrovský, avšak dělo se na něm toho pohříchu málo. Kvůli tomu působila výprava pódia místy chudě, a ač se tanečníci a další bytosti na scéně snažili, seč mohli, více obrazového materiálu by dění osvěžilo.

Potěšitelné by bylo i to, kdyby bubeníci na obrovské kotle hráli, když už je přivlekli na scénu. Bylo by to efektnější, než když údery na ně zněly pouze z reproduktorů.

Přesto byla druhá část koncertu i jeho finále takříkajíc zalité sluncem. Vesna demonstrovala svou ženskou jiskru, hudební lehkost i vztah k přírodě a věcem, které jsou pozitivní a krásné.

S takovou výbavou pro ni nebylo těžké roztančit nejen ženy, které v publiku převažovaly, nýbrž i muže a kluky, kteří do Fora Karlín přišli třeba jen jako partneři těch, které chtěli večer doprovázet zpět.