RECENZE: Paul McCartney vzpomíná a nic nekazí

Bývalý člen skupiny Beatles nechal své hudební fanoušky čekat na novou kolekci pět a půl roku. Předešlá McCartney III je z prosince 2020 a on ji věnoval dobám covidovým. Novinka je inspirována jeho vzpomínkami na dětství, které prožil v anglickém Liverpoolu a přilehlých místech.

Už první singl Days We Left Behind dal najevo, že McCartney nesestoupí pod svou autorskou a interpretační kvalitu. Upřímná óda na časy prožité s kamarády skvěle souzní s jeho mírně opotřebovaným hlasem. Je dokonale autentická.

As You Lie There, první píseň na desce, má zajímavý začátek. McCartney v něm mluví o dívce, kterou kdysi viděl a doufal, že na něj myslí. V další fázi skladby už nastolil zvuk alba, jenž je současnému mainstreamovému poněkud vzdálen.

Čerpá ze soundu šedesátých a sedmdesátých let, mísí se se zvukem let devadesátých, aby v součtu bylo evidentní, že výsledek stejně obstojí v dnešní době, která po zvukové stránce v podstatě snese všechno.

Poněkud alternativní zvuk desky nenabourává pěvecké melodické linky. Jsou srozumitelné, dojemné i vypointované. Každá graduje, v každé je kladen důraz na její nejsilnější stránku, ať už jsou to refrén, sloka nebo hudební motiv.

Skladby Lost Horizon a Come Inside mají intenzivní rockový tah, Life Can Be Hard nebo First Star Of The Night spíše vystavují melodický nápad, We Two má zase nevtíravou lehkost.

Závěrečná Momma Gets By je poctou McCartneyho rodičům. Její refrén je jednoduchý, ale všeříkající. Slova „She loves him“ (Miluje ho) jsou navíc zasazena do hry smyčců, což může za to, že se při jejich poslechu trochu tlačí slzy do očí.

O životě McCartneyho rodičů je i Salesman Saint, v níž na sebe významnou pozornost poutá zvuk dechových nástrojů.

Samostatnou kapitolou je duet žijících členů Beatles, McCartneyho a Ringa Starra, nazvaný Home To Us. Není nejjasnějším kouskem alba, je však prvním, který si spolu ti dva zazpívali. „Místo, kde jsme dříve žili, dalo by se říct, nebylo nic moc. Ale byl to náš domov,“ pějí. Vokální přítomnost Chrisie Hyndeové z kapely Pretenders a Sharleen Spiteri ze skupiny Texas v té skladbě pak jen dokládá, že celá deska má mnoho nápadů, košaté aranže i bohatý zvuk.

V moderní poprockové produkci obstojí, o tom není pochyb. Jakmile ale písničky z ní postavíme vedle těch, které se vážou k minulým časům nebo vyzrálým interpretům, jsou jen lehce nadprůměrné. Plejáda melodií, které pro jejich sílu nelze vytlouct z hlavy, to bohužel není.