RECENZE: O společných hudebních kořenech Západu i Orientu

Co mají společného syrská instrumentalistka, skladatelka a zpěvačka Waed Bou Hassounová, hrající na tradiční arabský nástroj oud, íránský hráč na setar, zpěvák a skladatel Kiya Tabassian, francouzská hráčka na violu da gamba Lucile Boulangerová, belgický hráč na cink a zobcovou flétnu Lambert Colson a výše zmíněný Čech Vojtěch Semerád? Projekt Metamorfosi poskytl naprosto jasnou odpověď: hudbu a hudební cítění.

V programu se střídají skladby evropských renesančních i barokních mistrů (Jacopa Periho, Claudia Monteverdiho, Arnolda von Brucka, Stefana Landiho, Johna Playforda a dalších) s hudbou anonymních mistrů Orientu v aranžích a původních skladbách Kiya Tabassiana a Waed Bou Hassounové na motivy starých arabských textů. Jejich vzájemné propojení působí naprosto organicky.

Arabské milostné vyznání ze 14. století v podání Kiya Tabassiana přechází plynule v Monteverdiho lamento o sladkém utrpení z lásky tlumočené Vojtěchem Semerádem, jako by šlo o jednu a tutéž píseň. Stejně tak dobře ladí Tabassianova skladba Nafas (Dech) na verše perského básníka Háfize se starou moravskou lidovou písní Na svatém kopečku ze Sušilovy sbírky v podání Vojtěcha Semeráda.

Snaha najít společné hudební kořeny a most mezi Orientem a Západem spojila Semeráda s Tabassianem již při jejich prvním setkání v Troji v roce 2018. V projektu Metamorfosi získala své konkrétní naplnění. A to nejen co do repertoáru, ale především ve společném hudebním cítění, které z jejich muzicírování vyzařuje.

Každý z nich je mistrem dokonale ovládajícím svůj nástroj či hlas, ale zároveň tato pětice tvoří citlivě napojený celek, kdy jeden druhého neustále vnímá a dotváří svůj projev inspirován výkonem svého kolegy.

Platí to nejen o zpěvácích, ale i instrumentalistech. Lucile Boulangerová svou violu da gamba dokáže rozeznít nejen podmanivými tóny smyčcem, ale i údery rukama na ozvučnou desku či vydrnkáváním na struny. Tyto zvuky výborně ladí s předchůdcem loutny, arabským oudem, v rukou Waed Bou Hassounové, která zároveň okouzluje podmanivým altem. A cink, předchůdce novodobých dechových nástrojů, zpívá v rukou Lamberta Colsona téměř lidským hlasem, souznějícím s výkony pěvců.

Dramaturgii koncertu propojila milostná strádání postav z Ovidiových Proměn, čímž se naplnilo i motto letošního festivalového ročníku sledující svět mýtů a legend. A jak v závěrečné promluvě při přídavku připomněl charismatický Kiya Tabassian, právě v dnešním světě, rozděleném násilím i různými podobami xenofobie, je více než zapotřebí hledat kořeny, jež nás všechny spojují.

Letní slavnosti staré hudby, které už řadu let přinášejí unikátní zážitky z autentické interpretace hudby renesance a baroka, nabídnou ještě 30. července v Lobkowiczkém paláci výběr z anglických gambových consortů a 5. srpna v kostele sv. Šimona a Judy setkání s mýtickými postavami v operách G. F. Händela a oratoriích J. S. Bacha.