RECENZE: Dokonalá hudební oslava světců

Dvanáctičlenné vokální těleso, jež zpívá bez dirigenta, působí na světové hudební scéně jednadvacet let a za tu dobu neminulo snad žádnou prestižní koncertní síň či festival. Na svém kontě má tři nominace na cenu Grammy a řadu dalších ocenění.

Soubor se přednostně věnuje renesanční polyfonii a na díla slavných i méně známých mistrů nabízí pohled založený na absolutní intonační čistotě a mimořádné muzikalitě všech členů.

Každý z nich vládne hlasem schopným sólového projevu, ale zároveň i velkým smyslem pro souhru a vnímání celku, což je zejména v polyfonní hudbě základním kamenem ke skutečnému pochopení skladby, a to nejen pro interprety, ale i pro posluchače. Stile Antico jim zprostředkovává díla renesančních mistrů s precizní artikulací textu, smyslem pro prolínání témat v jednotlivých hlasech a plasticky propracovanou dynamikou.

To vše předvedl i v pražském programu Legendae sanctorum, který v duchu motta letošního festivalového ročníku Mýty a legendy připravil hodinovou procházku po skladbách věnovaných světcům.

Po úvodním působivě předneseném Credu z Palestriniho Missy Papae Marcelli přiblížil soubor postavy svatých Kateřiny, Jakuba, Viléma, Ondřeje nebo Františka z Assisi v dílech Tomáse Luise de Victoria, Thomase Crecquillona, Williama Byrda, Johna Tavernera a dalších evropských skladatelů působících většinou na přelomu 16. a 17. století.

V jednotlivých skladbách vystupovali interpreti i v menších seskupeních stejně jako v gregoriánském chorálu, jímž prokládali celý program. Zejména v něm předvedli sezpívanost svých hlasů natolik, že čtveřice pěvců či pěvkyň zněla v dokonalém gregoriánském unisonu. A i v menším obsazení má soubor krásně barevný a sytý sborový zvuk, měkký i výrazný zároveň.

K vrcholům večera patřilo provedení moteta Beatus Franciscus Jerónima de Aliseda vyrůstající z mezzo dynamiky k velkému sborovému forte a opětovně klesající do působivého piana, stejně jako skladba Justorum animae Williama Byrda určená pro svátek Všech svatých s dokonale homogenním zvukem připomínajícím varhanní píšťaly. V závěru posluchače zaujali dvojsborovým Miserere mei Gregoria Allegriho se sóly, vysokým sopránovým c3 a tříštícími se harmoniemi podpořenými akustikou emauzského kostela.

Soubor Stile Antico dokázal, že opravdu patří ke špičkám současné interpretace staré hudby a zcela zaplněný sál emauzského kostela mu naslouchal vzdor panujícímu vedru s nadšením a soustředěním. Byl to slibný začátek festivalového programu, který do 5. srpna nabídne řadu dalších zážitků, mimo jiné i setkání s neobvyklými historickými nástroji. Již v pondělí to bude příběh Orfea a Euridiky v raně barokních operách italských skladatelů v podání belgického souboru Scherzi musicali v Císařském sále Trojského zámku.