Článek
První takty Wagenaarovy předehry k Cyranovi de Bergerac připomněly vstup do Straussova Tilla Eulenspiegela i hudební řeč jeho symfonických básní. Nizozemský skladatel ve své nejznámější skladbě ztvárnil v kontrastních lyrických i dramatičtějších pasážích proslulou dramatickou postavu a orchestr ji velmi jemně volenými instrumentálními tahy přesně vykreslil.
Teprve pětadvacetiletý rakouský klavírní mág Lukas Sternath ve svém pražskojarním debutu nahradil původně ohlášenou hvězdu Marthu Argerichovou.
V Schumannově Klavírním koncertu a moll s nadzemsky působícím klidem předložil posluchačům meditativní a lyrické myšlenky v kontrastu s bouřlivými, energií naplněnými úseky v Allegru i středním Intermezzu, to vše s virtuózním i promyšleným nadhledem. Ve finální větě fascinoval spolu s filharmoniky dynamicky rozevlátým pohybem vpřed i libozvučně provázanou hudební řečí.
Brahmsova pastorální Symfonie D dur pak byla ukázkou dirigentské elegance, muzikálnosti a brilantního uchopení díla. Pod taktovkou Lahava Shaniho strhávala srdečností i melancholickou zádumčivostí. Až neuvěřitelně zvukově vyvážený orchestr se blýskl zářivou instrumentací, precizně načasovanou rytmickou linií a uměřenou dynamikou. Byl to jeden z vrcholů letošního Pražského jara.
Mladý rakouský klavírista Luks Sternath debutoval na letošním Pražském jaru.
| Pražské jaro – Sternath, Shani a Rotterdam Philharmonic Orchestra |
|---|
| 1. června, Obecní dům, Praha |
| Hodnocení: 90% |
