RECENZE: Megadeth na posledním albu potvrdili, kdo jsou a kam došli

Kapelu založil zmíněný Mustaine v roce 1983. Kvůli nadměrnému pití tehdy dostal padáka ze slavné Metalliky. Nová kapela měla být nástrojem jeho pomsty bývalým kolegům a důkazem, že jako muzikant i zpěvák má co říct. Řadu let se pak na scéně tyhle dvě party záměrně míjely, řadu let si jen posílaly nehezké vzkazy.

Podle kritiků vznikla nástupem Megadeth za oceánem takzvaná Velká thrashmetalová čtyřka. Vedle nich do ní patří i Metallica, Slayer a Anthrax. Někdy se hovoří o pětce, to se pak počítá i s kapelou Testament.

Znamená to, že pokud Metallica udělala z thrash metalu hodnověrný styl, který měl posléze komerční úspěch, Megadeth se o to přičinili také. Mustaine dokázal, že za to stojí, a šlo to tak dobře, že byl později rád, že je u toho bez hochů z Metalliky.

Megadeth je ze všech úhlů pohledu jeho kapela, která včetně novinky vydala sedmnáct studiových alb, šest koncertních a její sestavou prošlo třiatřicet hudebníků. Jen Mustaine je u toho od začátku. Kdo mu neseděl, musel se odporoučet. Je šéf.

O tom, v jakém rozpoložení se skupina loučí, vypovídá už název desky. Jsou to stále Megadeth, formace, která si díky elektrizujícímu zvuku kytar, silným riffům, dobrodružným sólům i barvě Mustaineova hlasu našla už v osmdesátých letech svůj zvuk, který v devadesátých letech korunovala a potom udržovala.

Na novince jsou tedy opět skladby, které jsou nápadité v aranžích, stylově tradiční a zvukově de facto také, kvůli barvě Mustaineova hlasu neopakovatelně zazpívané, prostě odpovídají tomu, jak se Megadeth vyvíjeli a kam došli.

Silné jsou okamžiky, které odkazují k devadesátým létům, době, kdy byla kapela nejúspěšnější. Ve středním tempu vedená skladba Puppet Parade je kupříkladu přehlídkou Mustaineovy kadence mluveného slova zabaleného do drtivého zvuku kytar a výrazně odkazuje na historické pecky Peace Sells či Symphony of Destruction.

V textech jsou, jako tradičně, neurčitě kritické úvahy o válce a konfliktech, které jsou však trochu školácké. Písně jsou i o vztazích a nyní se též zamýšlejí nad soumrakem kariéry skupiny. V závěrečné The Last Note je fráze: „Přišel jsem, vládl jsem, teď mizím.“

Bohužel však kapela jen saje z toho nejlepšího, čeho byla v minulosti schopna. Na desce nejsou žádné pokusy vymyslet něco, co by přesahovalo vše již vymyšlené, sound trochu posunout, přijít k nějaké nové inspiraci či se v textu opřít do nějakého velkého nebo nadčasového tématu.

Obecně Megadeth opakovaně dokazují, že jsou znamenitá rocková kapela. Opanovali žánr, dostali se za jeho hranici a vstoupili mezi jeho dobré učitele. Z místa se ale už mnoho let nehnuli. Pokud měl tedy konec někdy přijít, nyní je k němu vhodná doba.

I když, jak známe rockovou scénu, v této věci není nikdy nic definitivní.