RECENZE: Marek Ztracený byl na Letné spravedlivý. Rovnoměrně potěšil diváky i sebe

Jedinečnost pátečního koncertu byla v tom, že si na tak obrovskou akci troufl český umělec. Pravda, byl posílen třemi vyprodanými a úspěšnými koncerty před třemi lety v pražském Edenu, ale naopak byl mírně oslaben následující několikaměsíční pauzou, kterou si kvůli otcovským povinnostem naordinoval, a snad i tím, že loni opustil pozici vítěze mužské kategorie v anketě Český slavík, na niž ho nahradil Václav Noid Bárta.

Velký koncert si zasloužil velkou výpravu. Pódium s molem uprostřed bylo tak dlouhé, že jeho konstrukce naplnila většinu ze 140 kamionů, které na místo s technikou postupně v minulých čtyřech týdnech dorazily. Projekce se odehrávaly na čtyřech obrovských panelech postavených přes celou délku scény a protilehlé tribuny tu délku prostě kopírovaly.

Mezi jí a nimi bylo malé pódium, na které se Ztracený vypravil nečekaně na obruči sunoucí se nad hlavami diváků spolu s Martou Jandovou, aby tam zazpívali písničku Káva a sex. Kolem byly prostory pro zvukaře a osvětlovače i rozsáhlá plocha pro stojící diváky. Pocitově bylo plno, volná místa na tribunách k sezení se objevila sporadicky.

Potíž takové show v českém provedení je v tom, že umělci do její přípravy a realizace investují desítky milionů korun. Ona pak začne, trvá dvě hodiny a skončí. Ztracený několikrát avizoval, že jeho vystoupení na Letenské pláni nebude výdělečné, a když nula pojde od nuly, bude to dobré.

České popové hvězdy totiž nejezdí na turné po Evropě, a tak se celá ta nákladná stavba po skončení koncertu rozebere a její jednotlivé části skončí ve skladech, aby pak dovydělávaly na tom, že si je tu a tam někdo další pronajme. Každý velký koncert našich hudebních osobností je zkrátka ekonomicky nesmírně riskantní podnik.

Proto si ten svůj Marek Ztracený vyloženě užíval. Jakkoli je to spíše otravné, slova o tom, že žije svůj sen, neustálá děkování těm, kteří na koncert přišli, i blízkým, stejně tak dotazy k davu, jestli se mu líbí ta obrovská scéna, vyvěraly z euforie zpěváka nastartované tím, jak se to všechno povedlo.

Moc se radoval on, moc se radovali diváci. V tom to bylo spravedlivé, protože všechny to zastavení něco stálo a potěšení si zasloužili.

Ve srovnání se třemi Ztraceného koncerty v Edenu byl ten na Letenské pláni postavený více na hudbě, méně na zážitcích. Ne že by nebyly, bez nich si lze sety tohoto zpěváka sotva představit. Jen se třeba dvě tři písničky po sobě obešly bez nadstandardních nápadů a prostě se hrálo a zpívalo. Teprve potom se třeba Ztracený vznášel nad hlavami diváků usazený za klavírem, na který hrál.

Vedle své kapely na pódium postavil tříčlennou dechovou sekci, do programu kromě hrstí hitů, které už stačil vymyslet, natočit a vydat, zařadil po více než dvanácti letech třeba latinskoamerickými rytmy ovoněný Oheň a coby funkční hosty si pozval syna Marka, jenž tentokrát nehrál na bicí, nýbrž na kytaru, Martu Jandovou či Petra Čtvrtníčka, který zasedl za bicí soupravu.

Tradičně mu vyšla sázka na lásku. Zpíval o ní, hovořil mezi písněmi, a když se součástí skladby Ta bílá ti sluší stalo video manželů, kteří jsou spolu sedmdesát let, a po skončení písně je sedící v publiku zabraly kamery, byl to jeden z nejsilnějších okamžiků večera.

Ztracený zpíval tak, jak se při živém vystoupení sluší. Opět se ukázalo, jak posilující je, když do svého zpěvu pustí rockovou „nakřáplost“. A byl platný jako klavírista. Některé motivy, které si během večera střihnul, stály za poslech.

Ne všechno ale vyšlo. V Modlitbě za pátek nelapil v úvodu rytmus a pro jistotu začal znovu, při projekci v písni Ta bílá ti sluší nebyl synchronizovaný obraz se slovem, jinde zase Ztracený s písničkou počkal, až zdravotníci ošetří diváka, kterého měl na dohled a viděl, že potřebuje pomoc.

Zážitek to ale ve výsledku byl. I bez ohňostroje, který kvůli suchu zrušil. Těžkou hlavu tak může mít leda z přemýšlení o tom, na jaké větší či zajímavější místo v téhle zemi zamíří se svou mega show příště.

Upřímně řečeno, velký výběr rozhodně nemá.