Článek
Originální sál v budově z roku 2015, vytvořené podle návrhu proslulého architekta Jeana Nouvela, je pro svůj oválný tvar i barevnost laděnou do žlutých odstínů přezdíván Vajíčko. Má úctyhodnou kapacitu 2400 posluchačů s možností rozšíření až na 3400 míst a fantastickou akustiku.
Pro své zdejší vystoupení Česká filharmonie zvolila díla Bedřicha Smetany a Sergeje Rachmaninova. Úvod koncertu patřil třem orchestrálním úryvkům z ikonické české opery, Smetanovy Prodané nevěsty. Ve strhujícím tempu přiblížila s velkým espritem hrající filharmonie předehru, folklorem inspirovaný furiant v graciézně akcentovaném rytmu a v temperamentním tanci komediantů nabídla i srdečný humor v odlehčeném duchu.
Ve třetím Rachmaninovově Klavírním koncertu d moll se představil přední umělec své generace, uzbecký klavírista Behzod Abduraimov. Jednoho z nejnáročnějších klavírních děl, komponovaného s precizností a dokonalou znalostí nástroje, se zhostil šestatřicetiletý pianista vybavený technickou dokonalostí a muzikantskou citlivostí na nejvyšší možné úrovni. Jeho smysl pro emotivní vřelost, melodické širokodeché oblouky i samotná virtuozita umělce jsou unikátní.

V úsměvu šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Semjona Byčkova se zračí spokojenost s výkonem svého orchestru v prestižním pařížském sále.
V jeho podání vynikla urputnost úvodního Allegra s oslnivou kadencí i zasněná melodie ve střední části, nadýchaný groteskní valčík ve variacích Adagia i ohromující výbuch technicky náročných momentů ve zvukově opulentním Finále.
Šéfdirigent Semjon Byčkov jako velký znalec ruské hudby vedl filharmoniky k dokonalému propojení se sólistou v každém detailu a společně s ním dovršil jedinečný zážitek, který ocenilo nadšené pařížské publikum.
Po přestávce zazněly Rachmaninovovy Symfonické tance, obraz autorova uměleckého i životního bilancování v různých úsecích života, jak dokládají symbolické názvy jednotlivých vět Poledne, Soumrak a Půlnoc. Úvodní Non allegro zaujalo rytmickou dikcí s nádherně snivou střední pasáží ve vynikající interpretaci altsaxofonisty a hobojisty. Nadýchané Adagio v nervním groteskně se tvářícím valčíku se v závěrečném Lentu a Allegru proměnilo v půlnoční zjevení symbolu smrti a vyústilo do finálního existenciálního vykoupení.
Mimořádná akustika Pařížské filharmonie umožnila plně vychutnat všechny jemnosti hry České filharmonie. Její zvuk pod vedením Semjona Byčkova se stal objemnějším, sytějším a zakulaceným, zároveň se rozšířila i paleta barev, prohloubila se transparentnost a vytříbenost zvuku ve velmi plastické podobě. To vše odměnilo publikum vyprodaného sálu dlouhým skandovaným potleskem. Odpovědí mu pak byla v přídavku noblesní krása Elgarova Nimroda z jeho slavné Enigmy.

Koncertní sál Pařížské filharmonie bývá pro svůj tvar i barevnost přezdíván Vajíčko.
| Česká filharmonie a Behzod Abduraimov |
|---|
| 7. listopadu, Pařížská filharmonie, Paříž |
| Hodnocení 95 % |
