Hlavní obsah

RECENZE: Česká filharmonie rozzářila Pařížské vajíčko

Na právě probíhajícím turné po evropských metropolích, jež začalo v Antverpách a pokračuje dále Paříží, Barcelonou, Madridem, Alicante, Valencií a Zaragozou, se Česká filharmonie v čele se Semjonem Byčkovem představila 7. listopadu v budově Pařížské filharmonie.

Foto: ČF – Petr Chodura

Uzbecký klavírista oslnil pařížské publikum dokonalým podáním Klavírního koncertu č. 3 Sergeje Rachmaninova.

Článek

Originální sál v budově z roku 2015, vytvořené podle návrhu proslulého architekta Jeana Nouvela, je pro svůj oválný tvar i barevnost laděnou do žlutých odstínů přezdíván Vajíčko. Má úctyhodnou kapacitu 2400 posluchačů s možností rozšíření až na 3400 míst a fantastickou akustiku.

Pro své zdejší vystoupení Česká filharmonie zvolila díla Bedřicha Smetany a Sergeje Rachmaninova. Úvod koncertu patřil třem orchestrálním úryvkům z ikonické české opery, Smetanovy Prodané nevěsty. Ve strhujícím tempu přiblížila s velkým espritem hrající filharmonie předehru, folklorem inspirovaný furiant v graciézně akcentovaném rytmu a v temperamentním tanci komediantů nabídla i srdečný humor v odlehčeném duchu.

Ve třetím Rachmaninovově Klavírním koncertu d moll se představil přední umělec své generace, uzbecký klavírista Behzod Abduraimov. Jednoho z nejnáročnějších klavírních děl, komponovaného s precizností a dokonalou znalostí nástroje, se zhostil šestatřicetiletý pianista vybavený technickou dokonalostí a muzikantskou citlivostí na nejvyšší možné úrovni. Jeho smysl pro emotivní vřelost, melodické širokodeché oblouky i samotná virtuozita umělce jsou unikátní.

Foto: ČF – Petr Chodura

V úsměvu šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Semjona Byčkova se zračí spokojenost s výkonem svého orchestru v prestižním pařížském sále.

V jeho podání vynikla urputnost úvodního Allegra s oslnivou kadencí i zasněná melodie ve střední části, nadýchaný groteskní valčík ve variacích Adagia i ohromující výbuch technicky náročných momentů ve zvukově opulentním Finále.

Šéfdirigent Semjon Byčkov jako velký znalec ruské hudby vedl filharmoniky k dokonalému propojení se sólistou v každém detailu a společně s ním dovršil jedinečný zážitek, který ocenilo nadšené pařížské publikum.

Po přestávce zazněly Rachmaninovovy Symfonické tance, obraz autorova uměleckého i životního bilancování v různých úsecích života, jak dokládají symbolické názvy jednotlivých vět Poledne, Soumrak a Půlnoc. Úvodní Non allegro zaujalo rytmickou dikcí s nádherně snivou střední pasáží ve vynikající interpretaci altsaxofonisty a hobojisty. Nadýchané Adagio v nervním groteskně se tvářícím valčíku se v závěrečném Lentu a Allegru proměnilo v půlnoční zjevení symbolu smrti a vyústilo do finálního existenciálního vykoupení.

Mimořádná akustika Pařížské filharmonie umožnila plně vychutnat všechny jemnosti hry České filharmonie. Její zvuk pod vedením Semjona Byčkova se stal objemnějším, sytějším a zakulaceným, zároveň se rozšířila i paleta barev, prohloubila se transparentnost a vytříbenost zvuku ve velmi plastické podobě. To vše odměnilo publikum vyprodaného sálu dlouhým skandovaným potleskem. Odpovědí mu pak byla v přídavku noblesní krása Elgarova Nimroda z jeho slavné Enigmy.

Foto: ČF – Petr Chodura

Koncertní sál Pařížské filharmonie bývá pro svůj tvar i barevnost přezdíván Vajíčko.

Česká filharmonie a Behzod Abduraimov
7. listopadu, Pařížská filharmonie, Paříž
Hodnocení 95 %
Související témata:

Výběr článků

Načítám