RECENZE: Beethovenovy sonáty pro housle a klavír v jedinečném provedení

Sonáta č. 1 D dur byla prvním Beethovenovým krokem k nastavení rovnocenné pozice houslí a klavíru. V provedení houslisty Jana Fišera a klavíristy Martina Kasíka se jevila jako jejich empatický rozhovor, včetně objevných variací a nápadů.

Druhá sonáta A dur byla v tomto kontextu ještě odvážnější, obsahuje znaky humoru, náhlých změn očekávaných myšlenek, frází i akcentů. Třetí sonáta Es dur znamenala další oživení nástrojového dialogu. Zpěvné melodie si housle a klavír vzájemně vyměňují a klavír zde dostává technicky náročnější úlohu.

Čtvrtá Sonáta a moll dostala do vínku neklidný přímočarý pohyb provázející veškeré rytmické rozložení s neobvyklými kontrasty. Navazující dvě sonáty F dur a A dur se pak staly jasným protikladem čtvrtého opusu. Sonáta F dur Jarní rozvíjela v široce plynulých obloucích éterické melodie s nebývalým elánem i zpěvností a Sonáta A dur s úžasnou lehkostí ladila dialog houslí a klavíru do klidného soustředění v postupně se proměňujících motivech a variacích.

Sedmá Sonáta c moll ve čtyřvěté kompozici působila jako návrat k jasně formulované koncepci naplněné střetávajícími se krátkými frázemi v nejrůznějších návaznostech a přerušováním hudební řeči obou nástrojů. V Sonátě č. 8 G dur krátké motivy přecházely jeden v druhý a v energickém ději s přerušovaným rytmem vynikl střední Menuet i závěrečné rychlé Allegro.

Před vrcholem celého cyklu v podobě téměř čtyřicetiminutové Kreutzerovy sonáty byla zařazena desátá Sonáta G dur s klidně plynoucím Allegrem moderatem, soustředěným Adagiem, Scherzem s ostrým rytmickým pohybem a závěrečným Poco allegrettem, ve kterém se hudební ideje nenápadně proměňují a vracejí se v novém světle v jemném předivu vzájemných reakcí nástrojů.

Sonáta č. 9 A dur pak vytvořila zcela nové pojetí v partu houslí, které se osamostatnily v rozsáhlých a technicky náročných pasážích. Adagio sostenuto - Presto Beethoven naplnil vášnivě prudkým obsahem s lyricky vypjatými úseky, Andante con variazioni krásným tématem s nekonečnými variacemi a oslňující koncertantní Presto třetí věty ohňostrojem virtuozity.

Jan Fišer a Martin Kasík připomínali ve všech sonátách hudebně cítící jednovaječná dvojčata. Fišerova ideální vyrovnanost, klid, preciznost a logická výstavba sonát se pojila s technickou dokonalostí obou hráčů a Kasíkovým nesmírně citlivým partnerstvím i obrovským nadhledem nad mimořádně náročným klavírním partem.

Oba se stali doslova zosobněním Beethovenovy vůle, zarputilosti, vnitřního napětí, útěšných i žhavějších emocí a myšlenkové hudební originality v luxusním interpretačním podání. Jedinečný projekt v jedinečném provedení.