Článek
Missu votivu zkomponoval Zelenka v roce 1739 pravděpodobně jako vyjádření vděku za uzdravení z těžké nemoci. Zelenka je autorem téměř dvou set padesáti skladeb vrcholného baroka, vynikajících mimořádnou harmonií, nápaditostí, uměním kontrapunktu a s originální instrumentací.
Missa votiva tvořila středobod koncertního večera, doplněný ještě Bachovým dvojsborovým motetem Komm, Jesu, komm a jeho ranou kantátou Nach dir, Herr, verlanget mich. Moteto určené pro bohoslužbu za zemřelé propojuje úzce mužské a ženské sborové hlasy, staví na textu písně v pohyblivých imitačních pasážích i v dlouhých klidných plochách.
Kantáta se zastoupením malého instrumentálního ansámblu a významnou rolí sboru líčí těžkosti života prostřednictvím sólového sopránu a podivuhodného tercetu a vyjadřuje cestu k naději v podobě závěrečné ciaccony.
Zelenkova Missa votiva e moll, rozdělená do dvaceti částí, se sborovými fugami i sólovými áriemi až operního stylu, působila v repertoáru večera jako bohatší katolická protiváha Bachových střídmějších evangelických skladeb.
Ohromila bohatstvím kontrapunktu, invenčním vypracováním fug s nečekanými energickými zvraty v harmonii, nebývalou virtuozitou nástrojů i důrazem na význam textu naplněného zbožnou intimitou.
V Luksově podání zazněla Zelenkova Mše v úchvatném výkonu sboru i sólistů jako ideálně vyvážený celek, nadzemsky klidný i v rychlých úsecích, plastický ve zvuku i tempech a promyšlený do posledního detailu.
Václav Luks se svými soubory při provedení Bachových a Zelenkových skladeb
| Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 – J. D. Zelenka: Missa votiva1 |
|---|
| 6. října, Rudolfinum, Praha |
| Hodnocení: 95% |
