Článek
Když vám v devadesátých letech fanoušci a novináři říkali, že jste talentovaní, bylo vám to trochu nepříjemné a tvářili jste se stydlivě. Dnes už působíte sebevědomě, ať už v písních na posledních albech, či při koncertech. Kdy jste to sebevědomí počali nabírat?
Cais: Pokud to tak je, nepřišlo to v jeden moment. Dělo se to za pochodu s tím, jak přibývaly koncerty a alba. Za více než sedmatřicet let jsme navíc ani na okamžik nepřerušili činnost. Pořád jsme fungovali a pozvolna rostla i určitá naše sebejistota.
Mardoša: Všechno, co se v naší kapele stalo, přicházelo pomalu. Vyrovnávali jsme se s tím, kdo jsme, co umíme, co nám nejde, co nás baví a co zase ne. Vydat první pořádnou desku Ukončete nás…! nám kupříkladu trvalo devět let.
Určitá rozechvělost v nás pořád je. Před každým koncertem a vydáním desky jsme mírně nervózní a čekáme, co se stane a jak to dopadne.
Jak chcete, aby vás lidé vnímali?
Cais: Hudební fanoušci už podle mě vědí, jak chceme muziku dělat a jak ji cítíme. Přejeme si, aby věřili, že nekalkulujeme a že je naše práce čistá a upřímná. Také chceme, aby se na našich koncertech dobře bavili, usmívali se a odcházeli s pocitem, že to nebyl promarněný čas.
To je základ. Ty věci okolo, třeba 3D obal našeho nového alba, jsou už jen ozdoby, které tomu všemu dávají další rozměr.
Tata Bojs při nahrávání nového alba ve studiu
Album V původním snění vyšlo šest let po předešlém Jedna nula. Proč to trvalo tak dlouho?
Cais: Je pravda, že tak velkou proluku mezi dvěma řadovými deskami jsme v minulosti neměli. Jenže tu byl covid a také jsme s režisérem Markem Najbrtem chystali film Tata_bojs.doc, který byl uveden před dvěma lety. Při tom se rodily nové písničky a postupně zrály.
Říkali jste, že si přejete, aby se fanoušci na vašich koncertech bavili. Texty nových skladeb nicméně často zábavné nejsou. Není to protimluv?
Mardoša: Nikdy u nás není předem dané, jestli písnička, na které zrovna pracujeme, bude veselá, anebo naopak. Ale pokud jde o mé textování, myslím si, že k němu přistupuju pořád stejně. Vnímám jen, že se do něj nabalují mé nové životní zkušenosti a poznatky.
Cais: Ta řekněme vážnější nota zabalená do vtipu byla v textech Tata Bojs vždycky. Obecně však platí, že když napíšeme hlubší text, máme tendenci k němu dávat odlehčenější hudbu. Vznikne tak jakýsi kontrastní písničkový balíček, který ovšem musí nejdřív fungovat pro nás.
Při poslechu desky nebo na koncertech si ho pak lidé rozbalí, a buď je sdělení zasáhne komplexně, anebo vnímají jenom hudební energii, která se na ně valí, a obsah je míjí. V tom lepším případě si ho později najdou.
Pro nás je důležité, aby na koncertech lidi nebyli zadumaní a neměli sklopené hlavy. Máme radost, když se usmívají a tančí.