Na naši kapelu je pětatřicet let existence tak akorát, říká Sváťa Šváb z Totálního nasazení

Je to tak akorát. Když skupina v roce 1990 začínala, rozhodně by mě nenapadlo, že vydrží hrát tak dlouho.

Tehdy jsem původní sestavu tvořil já s baskytarou a zpěvem, na bicí hrál můj spolužák z gymplu Pavel Pospíšil alias Pípa, který dnes bubnuje v Dilema in Cinema. Na kytaru hrál a zpíval o rok starší Martin Janda, který vymyslel název kapely. Dnes už ale nehraje, protože má tinnitus.

Od základky mi imponovala rocková muzika a chtěl jsem ji také hrát. Paradoxní je, že jsme vlastně původně chtěli hrát metal, ale neuměli jsme to. Jak jsme zkoušeli, tak nám lidi okolo říkali, že je to spíš punk. Skutečný punk ale přinesl až kytarista Pavel Pešata alias P. P. Cvok, když k nám v roce 1992 přišel.

S ním byly neskutečné problémy. Týkalo se to nejen nás, ale i fanoušků. Když nosili v devadesátkách naše první kapelní trika, starší lidi na ně pokřikovali, že to je neúcta k totálně nasazeným za války. Někdo si i myslel, že jsme neonacisté. Dodnes se občas nějaká narážka objeví.

Ortodoxní punková komunita nás nikdy moc nemusela, protože jsme byli jiní a hráli si to po svém. Částečně to trvá dodnes, byť nás už po těch třech desetiletích někteří pankáči respektují. Zase na nás ale chodili mladí lidé.

V současnosti lze už na našich akcích vidět i punkové fanoušky klasického střihu, ale to je tím, že dorostla další generace posluchačů, která na nás vyrůstala. Mimochodem, na punkových akcích mívalo Totální nasazení vždycky pod pódiem nejvíc holek. I proto jsme byli často hejtováni.

Naše skupina vždy byla a je antikomunistická a antifašistická. Takové první angažovanější texty přinesl bubeník Pípa, já se posléze přidal. Pozice kapely se tím změnila.

Stalo se nám třeba, že nás pořadatel prosil, abychom politické písně nehráli. Často nám lidi říkali a vlastně stále říkají, abychom se na tu politiku vykašlali, že si tím děláme nepřátele. Ale my v tomhle nemíníme ustupovat.

Hrávali jsme hodně a ač na nás chodilo vždy hodně lidí a koncerty byly super, ne každý to tempo vydržel. Četnost hraní a z toho pramenící neshody stály za odchodem Pípy a kytaristy Šukece v roce 2008, o pět let později vyhořel Pavel, který se ale pak po letech vrátil, a nakonec i Franky.

Začal mít nejdřív zdravotní problémy, záskoky za něj narůstaly, pak proběhl návrat, ale ztratil chuť do hraní a už to nešlo. Nakonec od nás po šestnácti letech odešel. Bude dál hrát jen v mém druhém projektu Deratizéři. Já toho měl kolikrát také dost, ale končit jsem nikdy nechtěl. Nedokázal bych si to bez muziky představit.

Je to kultovní místo a má neopakovatelný genius loci. K třicetinám před pěti lety jsme tam hráli poprvé a líbilo se nám to. Tak proč to nezkusit znovu? Navíc máme fanoušky z celé republiky a do Prahy je vždy dobré spojení.

Vystoupí Znouzectnost, Nežfaleš, Punk Floid, slovenská Slobodná Európa a my s pěti historickými sestavami a tou aktuální ve dvouhodinovém setu. Zahraje i formace našich bedňáků. Natočíme z toho opět audio a video a uvidíme, co s tím pak uděláme.

Nebude Martin Janda, kvůli tomu tinnitu, jak už bylo řečeno. A nesehnal jsem českobelgického kytaristu Michaela Coolmana. Jinak by všichni ostatní přijít měli. Vždycky jsme měli nadstandardně dobré vztahy se všemi bývalými členy, jsme parta kamarádů, která spolu hrála.

Je natočená. Ponese název Gerontosaurus senilis a vyjde v únoru 2026. Bude na ní jedenáct písní a vydáme CD i vinyl. Obsahuje legrácky i vážnější skladby, prostě jak to děláváme. Skladbu Rudý zrůdy, kterou jsme nedávno zveřejnili jako singl a ochutnávku nového alba, zahrajeme v Lucerně premiérově naživo.

Teď na podzim jedeme po deseti letech speciální unplugged tour v klubech a příští rok začneme turné k novému albu 14. února v Plzni. A dost možná příští rok vydáme novou výběrovku, něco jako Best Of 1990-2025.