Martin Věchet: Festivaly dělají jenom blázni, shodli jsme se s manažerem Stounů

To je s námi už z dob počátků festivalu. Dříve to byla jedna z mála možností sdělení. Dnes je to jedna z mála, jak sám říkáte, kontaktních. Pokud na ni jedu, hodně se dozvím, pohovořím s lidmi, a ještě navíc se potkám s těmi, které jsem dlouho neviděl. Nejsme zalezlí někde v kancelářích. Jsme kočovný kmen.

Festival se tvoří na cestách, v karavanu, na horách, v kuchyni nebo na zápraží mezi psy, slepicemi i ovcemi a proplétajícími se kočkami. Marta, má dcera, která je dnes největší hybnou silou akce, žije v baráku, kde se leccos rodí. Je to náčelnice.

Od stopařek a stopařů se dozvídáme, co lidé říkají. Je to i taková sociální sonda. Společnost je dost rozdělená. Za čtyřicet jedna let vidím, že náš festival lidi od počátku propojuje. I proto to má smysl. Vznikl z potřeby vytvářet svobodný prostor a cestu k nezávislosti, ne z touhy vydělávat.

Lidé už také začínají vidět i nesmyslnosti s nadsazováním udávaných počtů o návštěvnících. Tenhle druh marketingu z lidí dělá blbce. Je to kvůli sponzorům, dotacím, touze být větší, než jsme. Nedávno jsme se s lidmi bavili tím, když z Ostravy zazněla čísla o sto dvaceti tisících návštěvníků.

Dnes už kvůli uváděným číslům téměř nikdo neví, jak vypadá pět, deset nebo dvacet tisíc lidí na jednom místě.

Pak se stačí podívat třeba na rozlučku Ozzyho a na to, jak vypadá čtyřicet tisíc na jednom místě. Jsou to zcela zaplněné tribuny v několika patrech i plocha stadionu. V Anglii nemají zapotřebí nadsazovat. A čtyřicet tisíc lidí je obří masa lidí.

Na našich cestách také vidíme, že z návštěvníků koncertů a festivalů vypadla mladá generace mezi šestnácti až pětadvaceti lety. Dnes je většina návštěvníků ve věku pětatřicet let plus, spíše ale pětačtyřicet let plus. Moc se o tom zatím nemluví, ale mladí lidé na punkových, metalových i rockových koncertech scházejí, festivaly nevyjímaje.

Nedávno jsem se potkal na jednom festivalu se skupinkou mladých lidí. Bylo to milé setkání. Říkali, že TrutnOff je super, ale spát tři až čtyři dny ve stanu… Když se podívám na fotky z našeho kempu před několika lety, byly tam většinou stany. Dnes tam jsou stále, ale převažují auta a karavany. Pořád je to však skvělé.

Jsme malá země, která je přefestivalovaná. Posledních třicet čtyřicet let se máme tak, jako žádná generace v dějinách lidstva před námi. Když nám před lety Magor napsal do našeho Festivalového samizdatu, že náš festival je manifestace radosti, ale i to, že člověk neví, kde by hlavu složil, netušil, co vše ještě přijde. Že si člověk může vybrat, je v pořádku. Plíživě se k nám do společnosti ale vloudil takový novodobý socialismus, a to v podobě dotací.

Téměř každá obec nebo město si dnes pořádají koncerty se vstupem zadarmo. Při tom se na peníze nehledí, zatímco kluby a festivaly si vše hradí ze svého. Dotace se rozdávají na základě známostí a loajality. Vytvářejí se tak nerovné podmínky.

V Trutnově například vede kulturní komisi politik, který je zároveň šéfem kulturáku, místopředsedou ODS, sedí v zastupitelstvu, radě, v ministerské komisi a nevím, kde ještě. A rozhoduje o bakšiších, které sám pobírá. Střet zájmu na první pohled.

Zrovna před pár dny přiletěl na náš festival s celou skupinkou lidí kamarád z Floridy a těmhle souvislostem se divil. Říkal, že před socialismem před lety utekl a tohle mu jej opět připomíná. Bude i na festivalu. Prý na tom kapitalistickém a nezávislém.

Za podmínek, za kterých to děláme, by to nikdo nedělal. Ale právě i proto má svého ducha, šém, jak říká kamarád našeho mecenáše Karla. A zřejmě i svou specifickou atmosféru, která vychází z jeho undergroundových a disidentských kořenů.

Proslavil město, má svůj názor a ojedinělou historii, která nemá ve světě obdoby. Silný spirit pospolitosti, který se líbil i našemu náčelníkovi Václavu Havlovi, je cítit dodnes. Máme i skvělé pomocníky. Před časem jsme si nicméně v Londýně s manažerem kapely Rolling Stones řekli, že festival dělají jen blázni.

Nemusí být přece stále něco lepšího. Jde nám spíše o kvalitu a sdělení. A letos to bude silné v souvislosti s dedikací. Festival bude věnován osmdesáti letům od konce druhé světové války, připomínce 21. srpna 1968 a Andělovi z Dachau, sudetoněmeckému knězi, který jako jeden z prvních poukazoval na zvěrstva a nebezpečí nacismu.

Při debatách se uskuteční setkání s politickými vězni z uranových dolů Jáchymov, kteří již loni svou výpovědí, nadhledem a historkami lidi dojali. Herec Petr Čtvrtníček nebude bavit svými skeči a společně s primářem dětské psychiatrické léčebny otevře téma dětských duší, závislostí a jejich dalších trápení.

Výjimečný nádech budou mít sportovní témata, která by u nás možná mnozí neočekávali. Debatovat přijedou sportovní komentátoři Robert Záruba a Jaromír Bosák a debaty budou probíhat také v rámci semináře Svoboda, paměť, víra a odvaha za účasti německých hostů a historiků. Festival se odlišuje třeba i tím, že u jeho zrodu stál náčelník a letos jej podpořil prezident republiky.

Johnny Rotten (celým jménem John Joseph Lydon) je punková ikona, hlavní tvář a hlas punkové kapely Sex Pistols. A stále umí provokovat i inspirovat. Jak známo, Sex Pistols vydali jedinou desku, která se stala jedním z milníků a pilířů v hudbě. A Johnny byl u toho se Sidem Viciousem, který to bohužel nepřežil. I dnes má s kapelou Public Image Ltd., kterou založil hned po rozpadu Sex Pistols, stále co říct. Takové příběhy a souvislosti máme rádi. Propojuje nás to.

Především proto, že nevíme, jak dlouho to v ležení pod horami ještě půjde. Dnes přímo v areálu staví soukromý investor hospodu s pekárnou. Areál přišel nejen o velký vnitřní prostor, ale i o kus pozemku, což v budoucnu zkomplikuje domluvu s partnery, především pivovarem. S tím bychom se ale ještě snad nějak vypořádali. S vlastníkem se známe z hor a věřím, že bychom se domluvili.

Větším problémem jsou však louky. Jsou neodmyslitelnou součástí festivalu, ale město na nich, nepochopitelně vedle kulturního areálu, umožnilo výstavbu a dochází k tomu, o čem již mluvíme od roku 2007. S lecčím si poradíme, ale když bude areál Na Bojišti obestavěn supermarkety, půjde na něm festival dělat těžko.

To, co město dostalo na mapu, radnice vystrnadí. Před třemi lety jsme se sice vrátili z moravského exilu, ale uvidíme, co bude dál. Naději neztrácíme.