Článek
„Album jsme pokřtili v polovině června v pražském MeetFactory a dopadlo to nad očekávání dobře. Předtím jsme v Praze vyprodali klub Café V lese, který pojme asi dvě stě lidí. Do MeetFactory jich přišel dvojnásobek, z čehož máme velkou radost. A jak jsme zjistili, spousta z těch lidí na náš koncert dorazila poprvé a jen kvůli tomu, že se jim líbí naše nové deska,“ konstatuje zpěvačka Tkáč Trusinová.
Název alba není vtípek, který by přišel náhodou. Slovo majonéza je klíč k estetice nahrávky, tedy k tělesnosti, chuti dělat si věci po svém a nebrat se u toho příliš vážně.
„Majonéza je mé nejoblíbenější jídlo,“ prozrazuje ve vší vážnosti a s potutelným úsměvem zpěvačka. „Majonéza je také slovo, které má naprosto jasný význam. Je v tom nejlepším smyslu slova přízemní a obyčejná a my jsme přesně takovou desku chtěli nahrát. Nechtěli jsme se před ničím schovávat, chtěli jsme říkat všechno napřímo. Navíc majonézy stačí na talíři málo, takže těch osm písniček je tak akorát.“
Doplňuje, že aniž by to bylo naplánované, hned ve dvou textech na albu se slovo majonéza objevuje.
I ženy mohou zpívat o sexualitě
„Při psaní textů jsme si museli dávat pozor, aby nebyly hloupé nebo přiblblé. Bylo pro nás skvělé balancovat takhle na hraně. Nechtěli jsme jen říkat vtípky, ale ani jsme nechtěli být zaobaleni v nejasných významech,“ přibližuje Tkáč.
„Když se mě lidé ptají, proč je album Majonéza takové, jaké je, odpovídám, že jsme potřebovali nahrát písničky, při kterých se dá na koncertech řádit,“ odkrývá ještě jeho kolegyně a manželka.
„Chceme také normalizovat to, že ženy mohou říkat, co chtějí. Obecně se podle mě na ženy útočí jednodušeji a častěji. Chápu tím pádem některé zpěvačky, kterým se kolikrát na scénu moc nechce. Jsou snadnějším terčem než muži. Proto jsme napsali písničku Mám ráda, při jejímž skládání jsme se opravdu bavili. Rýmovali jsme pro ni třeba slova vibrátor a reflektor. Podstatné nicméně je, že žena má právo vyjmenovávat to, co má ráda,“ říká.
„Muži zpívají písničky o sexualitě už desítky let. Je tedy v pořádku, když to dělají i ženy,“ dodává.
V písni Záporná postava zpívá zase v nadsázce o PMS (premenstruačním syndromu). Uvědomila si předtím, že je to období, kdy hormony zásadně ovlivňují existenci člověka. Přitom nenašla žádnou skladbu, která by se tím zabývala. Když tedy vymyslela rým „Všechno bych tu zapálila, pak se k tobě přitulila“, věděla, že nic výstižnějšího ji už nenapadne.
Něco něco jsou na každém albu zvukově jiní.
Jakmile tahle skladba uzřela světlo světa, překvapila ji vlna pozitivních reakcí na ni, a to nejen od žen, ale i spousty mužů.
„Potřebuju být silná a zároveň zranitelná. Jedno totiž souvisí s druhým, protože podle mě jen silní lidé dokážou být zranitelní,“ shrnuje. „Na předchozích deskách jsem jako zpěvačka prozkoumala svou poetickou i citlivou stránku. Teď jsem chtěla prozkoumat další, tu naštvanou, drzou, otrávenou. To všechno je má součást.“
Pokaždé jinak
Něco něco nahráli čtyři alba. Na každém přišli s trochu jiným zvukem. Na prvním s názvem Začíná (2020) se hledali a trochu experimentovali. Na druhém, pojmenovaném Útržky (2021), přinesli písničkový indie pop a na třetím, nazvaném jednoduše Třetí (2023), zase elektronickou hudbu ovoněnou zvukem osmdesátých let. Nyní přišli se syrovým rockem.
„Naše hudební řeč se vždycky vyvíjela, přijde nám to přirozené. Dospívali jsme ale během největší numetalové horečky, tedy v nultých letech, a já se k tomu stylu začal v poslední době vracet. Zároveň jsme nasávali kvalitní autorství ze všech stran. S trochou nadsázky jsme si brali inspiraci jak od Limp Bizkit, tak od Vypsané fixy,“ tvrdí Tkáč.
V kapele zatím nepřemýšlejí o tom, kterým směrem se jejich zvuk posune na dalším albu. Libují si ale v přímočarosti a lze očekávat, že se od ní pro příště až tak nevzdálí.
„Tahle skupina je jedním z plodů našeho vztahu. Než jsme se poznali, hrál každý z nás v jiné. A proč se jmenujeme Něco něco? Líbí se nám, že lidé v mluvené řeči používají sousloví něco něco k tomu, aby označili cosi nekonkrétního a vlastně nepodstatného. Líbila se nám ta nejednoznačnost, to, že se za ta slova dá schovat cokoli,“ prozrazuje na závěr Tkáč Trusinová.
