Článek
Co pro vás znamená uvést dílo z poloviny devadesátých let na současném festivalu?
Je to průkopnické dílo, protože jsme na něm objevili nový styl, kombinaci klasické hudby s metalem. Je privilegium zahrát ho na Brutal Assault. Je to jeden z mých oblíbených metalových festivalů.
Jaké to je hrát se symfonickým orchestrem?
Každá kapela má sen hrát s orchestrem a nám se splnil. Dostali jsme šanci to udělat už ve Finsku. Kombinovat symfonický orchestr s kapelou je nicméně vždycky výzvou, zejména pak na festivalu. Zatím jsme to dělali jen v sálech pro klasickou hudbu.
Jak vás napadlo složit metalovou symfonii?
Metalové období jsem prožíval koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let. Hodně jsem poslouchal kapely Morbid Angel a Napalm Death. Současně mě bavil symfonický rock, třeba když Deep Purple hráli s orchestrem.
Chtěl jsem použít nápad Deep Purple spojit rockovou kapelu se symfonickým orchestrem, ale nechtěl jsem to jen tak zkopírovat. Raději jsem tedy přišel s ideou přinést do světa klasické hudby extrémní metal.
Jedním z experimentů skupiny Waltari bylo propojování různých stylů. Začalo to jako takový vtípek, ale nakonec z toho bylo něco většího, než jsme si mysleli. Objevili jsme nový styl.
Waltari ve čtyřech bodech
- Vznikli ve Finsku v roce 1986. V současnosti mají sedm členů.
- Na svých patnácti dosavadních albech mění styly od punku přes rock, crossover, hard core, metal až po hip hop.
- Kromě symfonického orchestru spolupracovali i s finskými soubory Värttinä a Angelit čerpajícími z tradičního folklóru.
- V Česku mají řadu fanoušků.
Liší se vaše provedení symfonie Yeah! Yeah! Die! Die! od koncertů metalových skupin s orchestrem, v němž orchestr pouze zpestřuje aranžmá?
Symfonii jsem složil pro každoroční Helsinský festivalový víkend Taiteiden Yö. Různí umělci pro něj vytvářejí experimentální díla. Chtěli jsme dát orchestru větší prostor, než kapely obvykle poskytují, ale když si poslechnete Concerto for Group and Orchestra od Deep Purple, je to podobné. Také v něm začíná orchestr, který hraje pět šest minut, a až pak se přidá kapela.
Uplatnili jsme stejný přístup, takže orchestr není jen kořením. Má v díle stejně důležitou roli jako kapela, je to půl na půl.
Partituru napsal Riku Niemi. Já noty neumím ani číst, ale sdíleli jsme stejný názor, a sice že symfonický orchestr musí znít mohutně.
Čím to, že se Waltari desku od desky měnili v době, kdy každý chtěl být stylově čistý?
Chtěli jsme být rockovou kapelou, ale nechtěli jsme to specifikovat. Nesnášíme škatulkování. Rock pro nás představuje svobodu v tvorbě. Když ji nemá, není to rock.
Jak se vám podařilo vydržet tak dlouho?
Možná je to tím, že se neustále měníme. Když začneme pracovat na muzice pro nové album, nevíme, co se stane.
Nemůžeme vyschnout nebo zestárnout, protože jsme pořád v pohybu, pořád něco hledáme. Patříme do světa rockové hudby, ve kterém jsem vyrůstal. V sedmdesátých a osmdesátých letech se kapely neustále měnily. Rockový přístup znamená vývoj, změnu, progresi a hledání.
