Článek
Máte vztah ke klasické hudbě?
Vyrůstal jsem v rodině, která má ráda klasiku, operu, divadlo i muzikály. Díky tomu jsem si k nim přirozeně vytvořil vztah. Byly součástí mého dětství a dospívání.
Ovlivnila vás později klasika nějak ve vaší tvorbě?
Ten pocit jsem měl několikrát, i když se má tvorba s klasickou hudbou stylově míjí. Začal jsem tvořit poměrně pozdě, a aby to bylo složitější, k vlivům klasiky jsem se dostával z nejméně očekávaného žánru, tedy hip hopu, s nímž jsem začínal.
Postupně jsem ale začal více pracovat i na svém pěveckém projevu, ponořil jsem se do jeho studia. Mám pocit, že klasika při něm měla vliv na mou práci s hlasem. Ukázala mi cestu, jak hudbu baladizovat, dělat ji vážnější a hledat pro ni hlubší pasáže.
Autorské nápady, které by byly s klasikou spojené, jsem ale zatím neměl. Mám tím na mysli třeba to, že bych vytvořil písničku podobnou Bohemian Rhapsody od skupiny Queen, ve které je vysloveně operní pasáž.
Hudbu ale studuju dál, snažím se v ní neustále zlepšovat. Klidně se tedy může stát, že se v budoucnu klasika propíše i do mé tvorby.
Ben Cristovao při vystoupení na letošním festivalu Rock for People
Znamená to, že stále pracujete i se svým hlasem?
Přesně tak. Beru si učitele zpěvu a snažím se pracovat i s detaily, které mohou můj výkon ovlivnit. Při tom zjišťuji, že čím víc se učím, tím méně toho umím.
V hlasovém projevu je tolik možností a tolik cest, že mám asi malou šanci je během své aktivní kariéry všechny poznat a naučit se je. Láká mě je ale objevovat.
Před lety jste začal vystupovat a pracovat s kapelou. Co se tím změnilo?
Rozhodl jsem se pro to už před jedenácti roky. Bylo to kvůli tomu, že jsem vyrůstal na rockové hudbě. Moje mamka poslouchala Aerosmith, Pink Floyd, Kiss, Rolling Stones, Beatles a další. Už tehdy jsem zatoužil mít v budoucnu kapelu.
Potom přišel hip hop, který je fajn, ale nedal mi pro kapelu prostor. A já ji chtěl. Chtěl jsem všude kolem sebe cítit muziku, podívat se doleva a mít tam kytaristu, podívat se doprava a mít tam basáka a za sebou bubeníka. Chtěl jsem, aby má muzika žila.
Předtím nežila?
Po letech koncertování pouze v doprovodu dýdžeje jsem měl pocit, že jsou mé koncerty pořád stejné. Věděl jsem, co se stane, přímo na místě nedocházelo k žádné reakci, všechno bylo jasné.