Abych Bohemia JazzFest ekonomicky zachránil, rozdal jsem už tři kytary, říká Rudy Linka

Sleduji pozorně, jaké je složení našich diváků, ale myslím si, že jazz je trochu zvláštní festivalový žánr. Podle mě teď prochází dobrým obdobím, což je dáno i tím, že se více než kdy předtím míchá s dalšími styly.

Když jsem například v americkém Nashvillu a slyším tamní muzikanty, kteří hrají country, cítím, že valná většina z nich poslouchá jazz. Mají ho v sobě, ostatně i proto se mi v poslední době líbí čím dál tím víc právě country.

Tohle míchání žánrů způsobuje, že na náš festival chodí široké spektrum lidí, a to jak s ohledem na hudební zaměření, tak věk.

Ano. Chci to, co se děje v jazzu, představit lidem. Jazz je jako víno. Když se někoho zeptáte, zda ho pije, odpoví, že ano. Je ale otázka, jaké víno to je. Možností je totiž spousta.

Ve víně i v jazzu si může každý najít, co mu opravdu sedí. A já chci, aby byl náš festival maximálně pestrý a otevřený.

Negativní reakce nemám od lidí, ale od ministerstva kultury a kulturní komise hlavního města Prahy. Když žádáme o dotace, důvodem zamítnutí je, že festival má vstup zdarma. Podle nich to není fér vůči organizátorům, kteří vybírají vstupné. Já zase mám problém s tím, že ti samí organizátoři jsou i v odborné komisi, která o dotacích rozhoduje.

Jenže právě bezplatný vstup je základní myšlenkou Bohemia JazzFestu. Snažím se úředníkům vysvětlit, že festival už dvacet jedna let získává špičkové umělce právě proto, že je bez vstupného.

Letos například přijede americký Charles Lloyd Quartet, jehož koncert běžně stojí kolem čtyřiceti tisíc eur. Protože u nás jeho členové už vystupovali, festival znají a oceňují jeho otevřenost a atmosféru, přijedou do Prahy za poloviční honorář.

Zároveň se snažím vysvětlit, že právě díky bezplatnému vstupu má festival tak silné renomé. Loni například přijel do Hluboké nad Vltavou novinář z německého deníku Süddeutsche Zeitung. Neznal jsem ho, ale napsal skvělou recenzi. Byl nadšený z atmosféry festivalu. Seděl na náměstí, pil světově proslulé české pivo a k tomu mu hrál světově proslulý John Scofield.

Je mi šestašedesát let a myslím si, že už jsem docela zkušený člověk na to, abych do politiky nelezl. Navíc jsem velmi emocionální a všemu, co dělám, stoprocentně věřím.

Myslím si, že to je vlastnost dobrá pro Bohemia JazzFest, ale ne pro politiku. V ní je asi nutné hledat kompromisy, a to by mi v případě, že bych byl o své vizi přesvědčený, dělalo problém.

Každé druhé náměstí v Česku je nádherné. Já je ale nevyhledávám, je to naopak. Často za mnou přijdou zástupci nějakého města s otázkou, jestli by bylo možné uspořádat jednu zastávku i u nich.

Občas si myslí, že když je vstup na koncerty zdarma, je celý festival zdarma. Opak je ale pravdou. I když je rozpočet miniaturní, pořád je to rozpočet.

Dělám, co můžu. Už třikrát jsem například daroval svou kytaru člověku, který byl ochoten dát na festival výrazný příspěvek a tím nám vytrhl trn z paty. Třeba loni jsem jednomu dobrému kamarádovi dal akustickou kytaru Gurian, na níž hrál Paul Simon.