Článek
Ve strhující inscenaci se před diváky jakoby rozsvěcují hotelové pokoje, ve kterých se právě odehrává některá z dramatických epizod, a rozehrávají se tak jednotlivé příběhy.
„Jde o moderní adaptaci díla švédského autora Augusta Strindberga, vytvořenou australským dramatikem Simonem Stonem, která nabízí současný pohled na složitosti mezilidských vztahů. Inscenaci nastudoval režisér Michal Dočekal v překladu Jany Sloukové,“ řekla Novinkám Karolína Kozubíková z ND Brno.
Představení nabídne divákům hned několik epizod ze vztahů sedmi párů v hotelu, který nese pojmenování Strindberg. V různých pokojích se před jejich zraky odehrávají situace plné žárlivosti, nenaplněné lásky, manželských krizí a nečekaných setkání.
„Diváci budou svědky situací, které odhalují hluboké emoce a konflikty, jež mohou změnit životy postav navždy. A některým také nenávratně změní,“ doplňuje Karolína Kozubíková.
Ovlivnil i Bergmana
Dramatik August Strindberg patří mezi klasiky švédské literatury a je mistrem ve vykreslování manželských a milostných neporozumění a tvrdých zápasů mezi pohlavími. Jeho tvorba měla zásadní vliv mimo jiných i na věhlasného režiséra Ingmara Bergmana.
„Současný jednačtyřicetiletý australský autor Simon Stone přichází s moderní adaptací jeho nejvýznamnějších her, které spojuje do jedné. Stone dokazuje, že Strindbergovy hry mohou říct mnohé o partnerském soužití muže a ženy i v jednadvacátém století,“ dodává Kozubíková.
Na působivé scéně se mění děje v jednotlivých hotelových pokojích.
Tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit komplexní scénický obraz, který umocňuje psychologickou hloubku i dramatičnost jednotlivých výstupů, které diváky od počátku pohltí svou dynamičností.
Scénu navrhl Dragan Stojčevski, kostýmy Eva Zezula. O světelný design se postaral Martin Špetlík, video projekce připravil Dominik Žižka a autorem hudby je Ivan Acher.
Kateřina Liďáková a Ivan Dejmal tvoří jednu z mnoha dvojic, které se divákům v představení předvedou.
„Jedná se o jednu z největších produkcí, kterou činohra v Mahenově divadle kdy zažila. Velkolepá scéna, autorská hudba či herci ztvárňující několik postav, jejichž příběhy, které se pak vzájemně prolínají, a mozaika jejich osudů vytvářejí obraz něčeho křehkého a zároveň nevyhnutelně bolestivého, představují pro publikum mimořádně poutavou podívanou,“ doplňuje Karolína Kozubíková k představení, ve kterém devět herců ztvární celkem šestadvacet postav.
