Holešovická Továrna nabídne i zimní kino v kuliších

Objekt vypátral umělec a spoluzakladatel skupiny Zhotoven Roman Týc, když sháněl ateliér. Protože pro něj byl objekt příliš velký, rozhodil sítě mezi své známé a kamarády, zda by také neměli zájem.

„Hodně jich odradilo, když se poprvé přišli podívat. Na zemi se válely hromady odpadků a všichni se trochu báli, že objeví mrtvého bezdomovce. Narazili jsme na místa, která bezdomovci používali jako toaletu, kde schraňovali železo do sběru, trhali kabely,“ líčila Právu počáteční hrůzostrašný stav filmařka Amálie Kovářová, která se stará o produkci Továrny.

„Není to moc vidět, ale práce jsme udělali opravdu hodně,“ konstatovala v rozlehlé hale v přízemí.

Od prosince by v jedné části mohla sloužit kavárna, v protilehlém rohu bude promítat každý čtvrtek kino. Několik řad dřevěných sklápěcích sedadel už stojí na místě. Zatím je přikrývá igelit.

„Jak je letní kino v plavkách, my budeme mít zimní kino v kuliších,“ upozorňuje se smíchem budoucí diváky. Vevnitř se totiž netopí.

Dramaturgie představení je podle ní úplně jednoduchá. „Budu pouštět, co chci vidět. Takový filmový fašismus,“ směje se Amálie. Dodává, že kolem ní vzniká Klub milovníků VHS. „Budeme se snažit zachránit promítání filmů skrz VHS. První budou Kokosy na sněhu. Lidi se můžou těšit, že k filmu dostanou kokos,“ slibuje.

V přízemí se také nachází recyklační prostor „Já na tom dělám”, kde architekti ze starých disket nebo kazet vytvářejí bloky či peněženky nebo z pneumatiky vyrobí pásek. Další parta kupuje staré motorky a předělává je tak, aby se jim líbily a dobře se na nich jezdilo.

Hned u vchodu se nachází malá místnost, kde by Amálie ráda viděla kadeřníky nebo tatéry. V dalších sálech s výhledem do Dělnické plánuje takzvaný pop-up shop. V nich se jejich uživatelé střídají po měsíci.

„Je to příležitost pro lidi, kteří začínají s nějakým projektem, měsíc si to můžou vyzkoušet,“ přiblížila současný anglický trend. Obsazena jsou i dvě další patra, například sítotiskovým studiem, knihtiskem, kanceláří filmařů či ateliéry.

Na otázku, jak bude industriální prostor nakonec vypadat, si mladí umělci ještě neodpověděli.

„Stále to řešíme. Je trend továrny hodně opravovat, ale přijde mi, že je pořád poptávka po tom, aby zůstaly v surovém stavu,“ krčí rameny Amálie. Rozhodnou finance, tým umělců si totiž přeměnu financuje z vlastních zdrojů.