Hlavně foť, vole, moc nepřemejšlej

„Nikdy nedoufej, že ti někdo s něčím pomůže, sám si musíš pomoct!“ promlouval k sobě Josef Koudelka na předsádce svého deníku v době, kdy už byl coby československý emigrant členem prestižní agentury Magnum Photos. „Když máš možnost být svobodný, nebuď otrokem, buď svobodný,“ zapsal si také.

Jak se můžeme přesvědčit v publikaci o více než čtyřech stech stranách, svoje umělecké i životní názory Koudelka v denících formuloval nejčastěji právě jako takovéto stručné, naléhavé pokyny. „Neměj žádnej majetek, nic nekupuj, nebuď materialista. Měj jen to, čím pracuješ,“ nabádal sám sebe.

A důsledně to plnil. Cestoval po celé Evropě, jen s leicou na krku a se spacákem, v jednoduchém a léty osvědčeném oblečení, k němuž patří dnes už ikonická vojenská bunda. Ne náhodou tedy obálku knižní podoby Deníků tvoří snímek jeho rozšlapaných kožených bot, s provázky místo tkaniček.

Odpor k penězům a majetku, které chápe jako překážky pro svoji lidskou i uměleckou svobodu, vydržel Josefu Koudelkovi až dosud.

Ještě v roce 2017 si na cestě z Paříže do New Yorku zapsal: „Tady každý mluví o penězích, o tom, jak prodat, jak vydělat více. Já potřebuju peníze jen k tomu, abych žil, abych byl živý a mohl podporovat svoje děti. Necítím se dobře, když musím prodat. Necítím se dobře, když mám víc než druzí.“

Josef Koudelka je původním povoláním letecký inženýr, ale už v 60. letech se začal intenzivně věnovat fotografii. Tehdy se seznámil i s historičkou umění Annou Fárovou a začal pracovat na svém cyklu Cikáni, na němž později pokračoval i v emigraci.

V srpnu roku 1968 v Praze dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy. Fotografie se povedlo propašovat do zahraničí, kde byly zveřejněny pod pseudonymem.

Z Československa odešel o dva roky později, získal azyl ve Velké Británii a od roku 1974 až dosud je jediným fotografem českého původu, který je členem prestižní agentury Magnum Photos. V osmdesátých letech se přesunul do Paříže.

V poslední době se vracívá do Prahy. Českému státu se rozhodl věnovat na dva tisíce svých fotografií – chtěl, aby to nejlepší jeho tvorby zůstalo ve vlasti.

K osmdesátinám tady měl roku 2018 několik výstav, dvě tematické v Národní galerii a v Uměleckoprůmyslovém museu velkou retrospektivu Návraty, k níž vydal i stejnojmennou knihu. Kromě fotografií v ní zveřejnil reprodukce ze svých deníků, přestože je původně zamýšlel všechny zničit.

Koncem července téhož roku si ale poznamenal: „DENÍKY – je jednoznačné, že to bylo dobré, žes deníky nezničil. S někým – projít deníky, vybrat z nich podstatné a pak je zavřít na 20 let do Památníku národního písemnictví. Nečekej – dej se do toho příští rok.“

Nakonec se však rozhodl alespoň část z nich zveřejnit.

Se svými osmašedesáti sešity se Josef Koudelka obrátil na fotografa, historika umění a kurátora Tomáše Pospěcha, který z nich pak po dva roky sestavoval výběr.

Pospěch v komentáři editora upozorňuje, že výtah představuje méně než desetinu původního rozsahu, a vysvětluje, proč by ve své původní podobě byly deníky obtížně publikovatelné.

Fotograf totiž ke svým poznámkám přidával kresby, výstřižky nebo kontakty fotografií, často se k zápiskům vracel a připisoval další, a tak jsou mnohotvárně a zároveň útržkovitě pojednané stránky kvůli svému zvláštnímu vizuálnímu charakteru do knihy těžko převoditelné. A dalo by se říct, že pro člověka neznalého kontextu někdy i hůře srozumitelné.

Knižní vydání tedy tvoří tři vrstvy: editorem vybraný přepsaný text se střídá s reprodukcemi některých původních dvojstránek sešitů a s dosud nepublikovanými Koudelkovými fotografiemi.

Knižní Deníky jsou sice sestaveny chronologicky, ale čtenář je může otevřít i náhodně a začíst se kdekoli, listovat na přeskáčku. Dozví se i to, kudy se ve své tvorbě ubírali ostatní světoví fotografové, nebo jak fungovala agentura Magnum.

Mnohokrát přitom dostane příležitost nahlédnout do odhodlané mysli, která toužila po maximální svobodě a přes půlstoletí se zabývala hlavně jedním. Před pěti lety si k tomu fotograf zapsal: „Ty seš takový nesmírný omezenec. Nic jiného než fotografie tě nezajímá.“

Josef Koudelka – Deníky.

Torst, Praha 2021.

Může se vám hodit na Zboží.cz: