Haruki Murakami je prozaik oslovující svět

Příběh pomsty na násilníkovi libujícím si ve zneužívání žen, zároveň výlet do fantaskního prostředí pomyslného roku 1Q84, vyznačujícího se dvěma měsíci na nebi. Vlastně to je epos o lásce, vypovídající o našem v mnohém krutém světě.

„Každá kniha je moje vlastní prohlášení. A můj příběh je vlastně mým poselstvím pro čtenáře,“ řekl Murakami v Praze v roce 2006 a tak lze vnímat i jeho mimořádné dílo. Na úplném konci roku vyšla i novela Spánek, výpověď o vnitřním světě mladé ženy. Maličký dárek, který autor napsal už v roce 1990.

Český čtenář také dostal v románu Krev a mlíko (Mladá fronta) možnost seznámit se s bohatým vnitřním světem loňského nositele Nobelovy ceny za literaturu, čínského prozaika Mo Jena. Rovněž jedinečné dílo s bohatým jazykem i fantazií vypovídající o historii velké asijské země v posledním půlstoletí.

Podobnou ctižádostí se nechal inspirovat Jaroslav Čejka v románu Odcizená krajina (Akropolis). Vychází z osudů lidí, které během 2. světové války vyhnali nacisté z Neveklovska, kde začali s vysídlováním českého národa, tehdy považovaného za méněcenný.

Autor šel dál, až do dneška, a vypráví o manipulaci lidí i s lidmi. Zúročuje zkušenost povídkáře, básníka i spisovatele detektivní literatury. A nabízí srovnání s reálnou historií.

Nezmiňuji erotickou trilogii E L Jamesové Padesát odstínů šedi, temnoty a svobody (XYZ), která se stala fenoménem. Je to poutavé čtení, v mnohém se opakující. Z jiného soudku bylo Inferno (Argo) Dana Browna, i když ukázalo stylové klišé, do něhož populární Američan upadl.

O to víc byl sympatický román J. K. Rowlingové Prázdné místo (Plus), byť to je smutné čtení o dnešním světě plném závisti a přetvářky. V duchu těchto perspektiv zaujala fantasy Američana Paola Bacigalupiho (Plus), obraz lidí apokalyptického, postindustriálního světa.