Článek
V kulturní sféře poslední týdny rezonuje návrh nové Státní kulturní politiky 2026–2030+, kterou nečekaně zveřejnilo Ministerstvo kultury, ačkoliv na jaře ministr a jeho mluvčí ujišťovali, že se nic takového nechystá, že strategie, schválená minulý rok, je perfektní a půjde o to ji implementovat.
Ovšem v pořadu ČT Události, komentáře Oto Klempíř 11. srpna řekl, že se nová koncepce připravovala několik měsíců. Takže buď nebyla pravda, že vznikala tak dlouho, anebo nebyla pravda to, co vedení úřadu tvrdilo na jaře.
Ale o to mi v tuhle chvíli ani tak nejde. Jde mi o jiný dokument, který je na stránkách ministerstva zavěšen a jenž tiše nabyl účinnosti 1. srpna 2026. Jmenuje se Etický kodex zaměstnance Ministerstva kultury a jde o služební předpis, pod nímž je vedle státního tajemníka Michaela Formana podepsán ministr Klempíř.
Šestistránkový předpis detailně formuluje zásady, jak se má zaměstnanec chovat. Proti těmto zásadám těžko co namítat. „Veřejnou správu vykonává na vysoké odborné úrovni, kterou si průběžně prohlubuje vzděláváním a odborným rozvojem, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění, ochoty a bez jakýchkoliv předsudků,“ stojí například v Kodexu.
A také: „Svým jednáním a vystupováním podporuje důvěryhodnost a dobrou pověst Ministerstva kultury.“ Nebo: „Vedoucí zaměstnanci svým jednáním podporují etickou kulturu ministerstva a jdou příkladem při dodržování tohoto Kodexu.“
Klempíř svým arogantním veřejným jednáním očividně porušuje etický kodex, který signoval. Ovšem na něj nikdo nemůže. V minulosti se vedly diskuse, zda ministr jakéhokoliv resortu je zaměstnancem daného ministerstva. Verdikt zněl nakonec jasně: Není! Jde o ústavní funkci, na niž neplatí zákoník práce. Takže „etik“ O. K. má pro aroganci volné pole působnosti.
