Článek
Ruská federace uplatňuje ve své kulturní politice kombinaci drzosti, vlichocování se a korupce. Výsledky této strategie byly na letošním Benátském bienále patrné už týdny před jeho otevřením 9. května. Vedení akce souhlasilo s účastí Ruska, argumentovalo apolitičností bienále, což je prostě protimluv – obdobně nejsou apolitické olympijské hry.
Mixem ostentativně hlásané apolitičnosti a totálního pragmatismu je pěvecká soutěž Eurovize. O hudbu tam běží až v několikáté řadě. Letos zvítězila bulharská zpěvačka Dara s jasnými vazbami na Rusko, druhé místo obdržel izraelský zpěvák Noam Bettan.
Kvůli jeho účasti některé země letošní ročník bojkotovaly. Deník The New York Times zjistil, že izraelská vláda investovala do propagace státu na soutěži přes milion dolarů a na sítích otevřeně vyzývala k podpoře Bettana.
Jako si není třeba dělat iluze o praktikách Ruska, nelze si je dělat ani o praktikách současné izraelské vlády. Zažila to i česká metropole na veletrhu Svět knihy Praha. Minulý týden ve čtvrtek se tam za, jemně řečeno, specifických okolností konala diskuse s Idem Netanjahuem, bratrem stávajícího izraelského premiéra. Takříkajíc mimo program a s omezeními, co se diskuse s autorem týče, představil svoji knihu Jodiho poslední bitva.
Můžeme parafrázovat slavný výrok Billa Clintona z „devadesátek“: „It's the economy, stupid.“ („O politiku jde až v první řadě, hlupáku.“)
