Článek
Na Zátopka jste trénoval roky. Jak dlouho jste „trénoval“ na roli Karla ve filmu Kluci to vidí jinak než holky?
Tuším, kam touto otázkou míříte. Na roli Karla žádná speciální příprava nebyla potřeba.
Oba snímky režíruje David Ondříček. Prozradíte mi, jak vám popsal roli Zátopka, a jak roli Karla?
O Emilovi, aspoň si nevzpomínám, že by něco „na úvod“ nějak vypravoval. Jen si vybavuji, že mi říkal, že jsem v chování a reakcích a řeči stejně rychlý jako Emil, a proto si mě vybral. Pokud jde o Karla, pamatuju si, že mi jednou volal, to byl ještě v počáteční fázi psaní scénáře, a do telefonu mi o něm hlásil: „To je příšernej kretén, ale, neboj, ty mu dáš ještě hloubku.“ A smál se.
A jak byste popsal svou novou postavu vy?
Je pravda, že po prvním přečtení scénáře jsem vnímal jen ty vnější Karlovy projevy, které jsou dost hulvátské, ale svým způsobem i vtipné a sarkastické. Po řadě schůzek s Davidem a ostatními kolegy a připisování některých scén už ale v Karlovi vidím i jeho křehkost a zranitelnost, pečlivě maskované pózou a drogami, které bere ve velkém.
Je to chlap, který žije prázdný život a nechce si to přiznat. Utekl do světa glos a pohotových odpovědí a vtípků a nevidí důvod něco měnit, děj našeho filmu ho ale přinutí dojít k určitému přiznání si své situace.
Nový film vypráví příběh sedmi „samotářů“ Prahy 21. století. Poznal jste se v některém z nich?
Část každé mužské postavy z filmu ve mně trochu je, věřím, že většina jen latentně.
A jaká je podle vás Praha a její obyvatelé těchto dnů?
Praha je evropské velkoměsto, které se v mnohém neliší od ostatních metropolí. S tím bohužel přichází i určitá unifikace jeho energie a jeho obyvatel. Z tohoto pohledu jsou životy a problémy lidí v Praze absolutně univerzální a přenosné, jako kdyby se odehrávaly třeba ve Stockholmu. To je samozřejmě zase určitá výhoda našeho filmu.
Hrál jste i v dalších Ondříčkových projektech, třeba i v seriálech Dukla 61 a Král Šumavy: Fantom temného kraje, takže můžete srovnávat. V čem bylo natáčení snímku Kluci to vidí jinak než holky specifické?
Na to je jednoduchá odpověď. Bylo velmi komfortní, protože se zkoušelo, takže jsme se jako herci cítili připravení a na plac jsme šli s jistým náskokem. A hlavně: Na vše bylo dost času. Točily se dva až čtyři obrazy denně a dokud se nedosáhlo výsledku, se kterým jsme byli spokojeni, tak se nešlo dál. Ideální natáčení pro všechny departmenty.