Článek
V jaké fázi vás zastihlo uzavření kin a přerušení natáčení?
Měli jsme štěstí, protože nás koronavirová opatření zasáhla v době postprodukce, kterou jsme zastavit nemuseli. Dokončovací práce tedy pokračují podle harmonogramu. Ale zároveň máme smůlu, protože Bourák je mezi filmy, jejichž distribuci současná situace nepochybně poškodí. Zatím jsme termín premiéry nezměnili, ale je skoro vyloučené, že by mohl platit.
Počítáte tedy s jeho nasazením, hned jak se otevřou česká kina, což by mělo být 8. června?
Zvažujeme to. Tento týden o tom budeme jednat s distributorem. Je to i riskantní, protože nevíme, jak diváci zareagují. Jestli nebudou po těch týdnech, kdy se dívají na filmy doma, protože skoro žádnou jinou zábavu nemají, přejedení. Jestli budou mít chuť jít do kina a kolik jim zbude na zábavu peněz.
Nevíme, zda v kinech nevznikne velký přetlak filmů a nebudou se takříkajíc vytloukat navzájem. Možná počkáme s distribucí na léto, z něhož vypadnou americké blockbustery, které budou čekat na americkou premiéru.
Filmů, které situace poškodí, je víc. Máte nějaký nápad, jak jim pomoci?
Navrhl jsem ředitelce Státního fondu kinematografie Heleně Bezděk Fraňkové, že by fond mohl pomoci zvláštním grantem na podporu distribuce. Všechny tyto filmy totiž budou mít nepochybně slabší tržby, než s jakými producenti kalkulovali, když zahajovali jejich výrobu. A to u filmů, jako je Bourák, může být existenční problém.
Připomeňme budoucím divákům Bouráka, na co se mohou těšit.
Chtěl jsem po delší době natočit oddechový film a stejnou chuť měl i scenárista Petr Jarchovský, takže Bourák je komedie. Je to ale i trochu gangsterka a je v něm spousta muziky. Chtěli jsme zároveň vyjádřit přesvědčení, že i když člověk nemá v životě úplně dobře rozdané karty a potýká se s řadou problémů, vždycky stojí za to o svůj život, rodinu a blízké bojovat a vybudovat si na světě místo, na kterém se cítí šťastný a spokojený.
Poprvé jste do velké role obsadil svého bratra Ivana. Jak se vám pracovalo?
Příležitost obsadit bráchu do role, jakou ještě nikdy nehrál, mě moc potěšila. Konečně jsme se potkali při soustředěné práci před a za kamerou. Ale bylo to i docela náročné, protože pracovat s rodinným příslušníkem je přece jen něco trochu jiného než s někým, s nímž vazby nejsou tak silné.
Chci tedy diváky pozvat, ať se do kin vrátí. Po obrazové a zvukové stránce bude našemu filmu dělat plátno dobře a bude to hezčí a silnější než koukat do domácího akvária.