Článek
Letos měl mít Ondříček premiéru filmu Zátopek o čtyřnásobném olympijském vítězi. Kvůli koronavirové pandemii a mnoha souvisejícím důvodům ji ale o rok odložil. Místo toho uvádí společnost Falcon obnovenou a digitálně restaurovanou premiéru jeho Samotářů.
Vzpomenete si ještě někdy na natáčení?
Nemohu říct, že bych na to běžně myslel. Ale když teď uplynulo dvacet let, vlastně na to vzpomínám rád, protože jsem tam poznal spoustu lidí, kteří jsou dodnes mými přáteli. Nakumulovalo se tam hodně talentů, mělo to ohromnou energii. Moc nás to bavilo.
Samotáři jsou jedním z filmů, na které označení kultovní opravdu sedí. Čím se to podle vás stalo?
Jak se stane film kultovním, to nevím, ale cítil jsem i od lidí mladších, než jsme byli tenkrát my, že je to chytlo. Možná to způsobila ta trochu melancholická nálada. Samotáři nejsou čistá komedie, mají silný emocionální podtext. Je to sice úsměvný film, ale osudy postav jsou vlastně tragické. A důležitá byla i hudba Honzy Muchowa.
Asi nejpopulárnější postavou je Jakub v podání Jiřího Macháčka. Tvrdí, že hulení u nás nemá tu tradici, a je se svou ztrátou krátkodobé paměti hodně vtipný…
Ten tam ale původně vůbec nebyl. Přivedl jsem ho jako pokračování Speedyho ze svého prvního filmu Šeptej, navrhl jsem ho Petrovi Zelenkovi a Olze Dabrowské a oni ho do scénáře zakomponovali. Původní scénář, jak jsem ho od nich dostal, nebyl komediální skoro vůbec.
Zajímavé přitom je, že starší generace Samotářům nedůvěřovala. Přišel jsem do jedné distribuční firmy a tam se se mnou chtěli sázet, že na to nepřijde víc než sto tisíc lidí. A takových názorů a návrhů sázek bylo víc. Odborníci, kterým tehdy bylo tolik jako mně teď, tedy padesát, tvrdili, že se nikdy nespletli o víc než deset procent. Tady se spletli o pět set procent.
Co vás přivedlo k obnovené premiéře?
Film se pořád hraje, v letních kinech dokonce dost často. A tak jsem si říkal, že je škoda, že ho diváci nemohou vidět v digitální podobě, protože kopie už jsou dost zničené. Z toho důvodu jsme vyrobili digitální verzi a tu teď pouštíme.
Důvodem ale bylo i to, že se různé filmy včetně třeba Zátopka odložily a kina trochu zejí prázdnotou. Nečekáme, že digitální Samotáři budou drtit hitparády, je to spíš takový happening pro fanoušky. Ale i náplň letních kin. Už teď mě zvou na besedy s diváky a já jsem moc zvědavý, co tomu řeknou zejména dnešní mladí lidé.
Nicméně vy jste teď měl finišovat před premiérou Zátopka a nakonec jste ji odložil o rok. Proč o tak dlouhou dobu?
Důvodů je několik. V kinech zatím nejsou regulérní podmínky včetně vzývaného i zatracovaného popcornu. Nemůžeme film uvést na žádném festivalu, přičemž zájem o něj byl. Na karlovarském festivalu měl mít světovou premiéru. A upřímně řečeno bychom asi měli i problém s určitými sponzorskými penězi, které jsou vázané na olympiádu.
Premiéra tedy bude 12. srpna 2021. Času teď využívám k tomu, abychom si s Beátou Hlavenkovou a Honzou Muchowem vyhráli s hudbou a s Pavlem Rejholcem se zvukem.
Nebojíte se, že můžete vylepšovat, ale pořád nebudete spokojen a nakonec filmu ublížíte?
Takové nebezpečí existuje. Daria Špačková jako výkonná producentka a Kryštof Mucha jako producent se bojí, abych do toho nešťoural moc. Ale já se hlídám, šťourám jen v mezích postprodukce, nemám chuť film přestřihávat, mám ho rád takový, jaký je teď. Určitě to není tak, jako když jsem u filmu Ve stínu ještě po roce vystříhal asi dvacet minut včetně velkých drahých scén.
Myslím, že je hodně lidí, kteří se na film o Emilu Zátopkovi těší. Už ho někdo viděl?
Využili jsme možnosti České televize, která dělá sociologické průzkumy vedené odbornicí na diskuse po zhlédnutí filmu. Lidé přijdou do kina, nevědí, na co jdou, dostanou za to zaplaceno a po projekci dvě hodiny diskutují. Já to sleduji skrytou kamerou, což oni vědí. Vidím, jak reagují. Popravdě řečeno bych nikdy nevěřil, jak může být socioložka tak důkladně připravená a vzdělaná v jedné konkrétní věci. Dostane se s nimi opravdu do hloubky, dovede je k argumentaci, vlastně je to dramaturgický postup zpětně.
Přiznám se, že jsem přitom přišel i na spoustu věcí, které jsem ještě mohl vyřešit třeba jednou větou nebo přehozením dvou záběrů. A mohu díky tomu i trochu předpokládat, jaká je hlavní cílová skupina diváků. I když bych samozřejmě byl nejradši, kdyby to byl film pro všechny.