RECENZE: Vládci vesmíru s nadhledem a ironií oživují osmdesátkový fenomén akčních hraček od Mattela

Ta byla patrná před sedmi lety i v jeho prequelu ze světa Transformers Bumblebee, kde vsadil na osmdesátkovou atmosféru, zábavný soundtrack a dobrodružství ve stylu Spielbergova E. T. – Mimozemšťana. Vládci vesmíru mají mnohem rozmáchlejší charakter, což je dáno subžánrem fantasy, v němž se pohybují. Ten je známý pod označením „meč a magie“ a kombinuje prvky fantasy, sci-fi a dobrodružných podívaných.

Kolem Meče moci a jeho pozbývání a znovunabývání se zápletka do velké míry a trochu repetitivně točí. Knight s hned čtveřicí scenáristů namíchal koktejl blízký novodobým blockbusterům typu Strážců Galaxie, Dungeons & Dragons: Čest zlodějů nebo třetího a čtvrtého dílu marvelovského Thora v režii Taiky Waititiho.

K Thorovi má film blízko bizarním humorem i výtvarnou stylizací s přepálenými, agresivními barvami. Rozpočet filmu, pohybující se někde mezi 170–200 miliony dolarů, umožnil vyhrát si s kostýmy i designem postav, odrážejícím to, zda patří k temné, nebo světlé straně síly.

Prostředí, v němž se pohybují, působí jako překlopené do hrané podoby z původních animovaných seriálů, které vznikaly od roku 1983. O čtyři roky později k nim přibyl i hraný film, v němž si He-Mana zahrál Dolph Lundgren. Ve své době to byl komerční propadák, jemuž bylo vyčítáno mimo jiné i to, že se odehrává převážně na Zemi.

Noví Vládci vesmíru se z toho poučili a přenesli těžiště vyprávění na Eternii, odkud pochází princ Adam (Nicholas Galitzine). Poté, co se ale moci nad hradem Grayskull chopil znetvořený čaroděj Skeletor (Jared Leto), byl malý Adam poslán do bezpečí na Zemi, aby zde chránil meč ukrývající sílu bohů.

Ten se mu podařilo ztratit, díky čemuž se nemůže vrátit zpět. Nyní po patnáctiletém pobytu na Zemi se k němu ale opět dostane a rozhodne se převzít odpovědnost za záchranu své rodné planety a stát se tak nejmocnějším mužem ve vesmíru He-Manem. Cesta k naplnění tohoto poslání bude provázena mnoha honičkami a střety se Skeletorovými poskoky i s ním samým.

Scenáristé vyprávění budují jako Adamův zrod, kdy nás nejprve v expozici seznámí s fikčním světem, odkud pochází, a s okolnostmi, za nichž ho musel opustit, aby nám pak přiblížili jeho už dospělou přítomnost v lidském světě, kde vykonává úřednickou práci personálního konzultanta.

Adamovi je pětadvacet, je urostlým mužem, který ale jako by nedospěl. Uvnitř zůstal klukem, toužícím po získání kouzelného meče a tím i svého někdejšího statusu. Jeho historky, vztahující se k tomuto období, považuje za projev zastydlosti jak jeho spolubydlící, tak šéfová.

Adam se v lidském světě cítí jako outsider a je tomu tak i při jeho návratu na Eternii, kde si kolem sebe vytvoří skupinu z někdejších spolubojovníků jeho otce. Patří k ní jeho generál Duncan (Idris Elba), jeho adoptivní dcera a Adamova kamarádka z dětství Teela (Camila Mendesová) nebo bojovníci s natahovacím mechanickým krkem Mekaneck či s kovovou pravačkou Fisto.

Od Adama se očekává, že bude statečný a neohrožený jako oni, ale on po pobytu na Zemi v korporátu svou vůdcovskou úlohu teprve hledá. Tvůrci z něj sympaticky nedělají prvoplánového hrdinu, ale spíš někoho, kdo k této roli dospívá empatickým pozorováním svého okolí. Je unášen událostmi a na ně reaguje.

Vztahy mezi postavami jsou mnohem méně propracované než ve zmíněných Strážcích Galaxie, stejně tak jejich charakteristika. Podobně je tomu i s budováním komplexnější mytologie světa, v němž se pohybujeme. Humor, vztahující se například ke jménu postav, pracuje s dvojsmyslnými vtípky sexuálního ladění.

Povedeněji působí humor sebereferenční, odkazující k samotnému univerzu a jeho nedostatkům. Tvůrci jsou si vědomi, že pracují s materiálem, který není možné brát vážně, a proto volí cestu nenáročné béčkové zábavy s áčkovým rozpočtem.

Je to barevné, dynamické, plné hlášek, s chytlavou dunivou hudbou a mluvícím tygrem začleněným do akce. Na velké prokreslování postav se tu moc nehraje, minulost záporáka, který má místo obličeje lebku, se vysvětlí tím, že je prostě zlý.

Nechybí tomu ale nadhled a ironie, díky níž si Vládce vesmíru užije i dospělé publikum ve společnosti dospívajících, pro něž je film primárně určen.