RECENZE: První část filmu o generálu de Gaullovi mile překvapí humorem

Je možná s podivem, že vedle několika dokumentů a televizních sérií vznikl první celovečerní hraný film pro kina o de Gaullovi teprve v roce 2020. Natočil ho Gabriel Le Bomin s Lambertem Wilsonem v titulní roli.

Zato pouhých šest let poté teď vstupuje do českých kin první část dvoudílného velkofilmu De Gaulle: Odboj, který podle vlastního scénáře natočil Antonin Baudry. A už s ohledem na to, že dosud má na kontě pouze debut Vlčí volání, jde o úctyhodný počin.

S de Gaullem, kterého hraje výborně Simon Abkarian, se setkáváme v červnu roku 1940, kdy ještě nebyl ani generálem, natož slavným. Ale akt francouzské vlády, která podepsala s Německem příměří, pro něj byl zcela nepřijatelný. Odjel do Londýna a odtud prostřednictvím BBC vyzval francouzský národ, aby dál bojoval.

V tu chvíli to byl spíš sen bez valné naděje na uskutečnění, většina krutě ponížených Francouzů už rezignovala. Ale de Gaulle se nevzdal.

Baudry sleduje tři základní linie, které se mu daří velmi ústrojně propojovat. Tou hlavní je obraz de Gaullovy osobnosti, jeho neústupnosti, vytrvalosti, odhodlání hledat příležitosti k odboji tam, kde už zdánlivě žádné nejsou. Simon Abkarian tyto jeho vlastnosti vystihuje naprosto uvěřitelně, divák si vlastně bez ohledu na znalost dějin po chvíli už vůbec neumí představit, že by ten vysoký muž cokoliv vzdal.

Za druhé je tu de Gaullova schopnost vyjednávat, přestože za ním žádný státník s výjimkou Winstona Churchilla, jehož postavu dostal trochu překvapivě Simon Russell Beale, nestál. A i Churchill jen do té míry, jak to odpovídalo jeho vlastním, respektive britským zájmům.

Právě četná jednání těchto dvou silných, přestože v mnohém zcela rozdílných mužů, divákům velmi dobře a nenásilně zprostředkovává celkovou geopolitickou situaci v průběhu války. De Gaulle si byl dobře vědom toho, že ze tří spojenců - Francie, Velké Británie a USA - je právě Francie nejslabší. A jak je těžké být spojencem někoho, kdo je mocný tak jako Churchill a Franklin D. Roosevelt, když má člověk navíc v zádech Pétainův vichistický režim. Stratég de Gaulle však řešení nachází i za hranicemi Evropy.

Dialogy de Gaulla a Churchilla navíc přinášejí až překvapivý humor, lépe řečeno ostrovtip obou státníků, který baví a činí film divácky mnohem vstřícnější, než by se možná dalo očekávat. Churchilla už jsme sice viděli hrát lépe vybrané herce, ale časem si lze i na Beala docela dobře zvyknout.

Třetí dějovou linií je pohled do nacisty okupované Paříže, zejména mezi mladé lidi. Její ústřední postavou je Fernand, skoro ještě dítě, v podání charismatického Floriana Lesieura, který se podobně jako velký generál nechce vzdát, a jakmile přijde z Londýna výzva, začne dávat dohromady další lidi. Nejde to snadno ani rychle, ale stoupající podpora de Gaullova odbojového hnutí Svobodná Francie je stejně působivá jako generálova vytrvalost.

Druhá část s podtitulem Svoboda vstoupí do kin 26. listopadu.