RECENZE: Povstání Wata Tylera v podání režiséra série Jason Bourne

Greengrass v posledních letech bodoval netflixovským westernem Zprávy ze světa či survival dramatem Autobus naděje. Nyní se chopil historického projektu, čímž uctil řemeslo svého bratra, ceněného profesora historie.

Ve svém nejnovějším filmu bere diváky do roku 1381. Anglií se prohnala morová nákaza a zemřely tisíce lidí. Slabý vládce Richard II. je ve svých rozhodnutích ovlivňován radou poradců. Když tedy rada rozhodne o navýšení daní pro prostý lid, nemá námitek. Jeho netečnost ale vyvolá selskou rebelii, jíž se účastní i jeden prostý oráč, jenž je hlavní postavou filmu. Do čela se postaví proslulý Wat Tyler a rebelové vytáhnou k Londýnu, kde hodlají krále požádat o změnu.

Historicky je snímek relativně přesný a nabízí vše, čím se Tylerova rebelie proslavila. Vidíme obří davové scény, několik krvavých bitev, zradu i smrt ústředních postav.

Greengrassovi jako vždy nejde upřít výbornou režii a kameru. Jeho třesoucí se syrové záběry nejrůznějších bitev jsou impozantní. Rovněž nečeká a rovnou rozjíždí celý příběh, jenž postupně graduje. Za zmínku stojí herecké výkony hlavního představitele Andrewa Garfielda, ale také mladého herce Woodyho Normana, který ztvárnil rozporuplného krále Richarda II. Další dobré výkony nabídli herci Jonny Lee Miller jako zrádný starosta Londýna William Walworth či Cosmo Jarvis coby Wat Tyler.

Hlavní chybou filmu bylo rozhodně marketingové spříznění rebelie Wata Tylera s Robinem Hoodem. Ve Spojených státech dokonce snímek vyšel s podtitulem Zrod Robina Hooda. Slavného lučištníka z Nottinghamu má připomínat závěr filmu, kde vzbouřenci vystupují z lesů a kradou bohatým, celkově ale tyto scény nekorespondují s předcházejícím dějem.

Ve výsledném filmu občas ruší také okaté CGI (Computer-Generated Imagery, tedy počítačem generované obrazy) středověkého Londýna, které sráží jinak vcelku povedenou výpravu. Záběry připomínají podobně nepovedené CGI z Branaghovy Vraždy na Nilu, kde režisér pro změnu uměle vytvořil Egypt před vybudováním Asuánské přehrady.

Celkově je tedy Greengrassovo Povstání za svobodu relativně povedenou historickou rekonstrukcí, sráží jej ale poměrně zbytečný epilog, který jako by do filmu ani nepatřil. Vzhledem k tomu, že je středověkých snímků v poslední době jako šafránu, zaslouží si ale v hodnocení trochu přidat.