RECENZE: Nevídaně otevřená a upřímná Bára Basiková

Třeštíková je dlouhé roky známá svými brilantními filmy i seriály (René, Katka, Manželské etudy, Marcela), v nichž dokáže rozmluvit a přivést ke spolupráci i lidi, u nichž by se to málokomu mohlo podařit. Nicméně otevřenost, upřímnost a pocit sounáležitosti filmařky a zpěvačky je tentokrát až výjimečná.

Basiková odkrývá svůj život ve zprvu spíše tradičním modelu časosběrného dokumentu, který se vrací k jejím začátkům, když v půvabné vzpomínce připomene účast dvanáctileté Báry v televizní soutěži Zpívá celá rodina, kde okouzlila svým podáním písně Markétka, kterou proslavila Marie Rottrová.

Ale postupně se jak archivní materiály, tak její výpovědi dostávají i těm, kdo nepatří k jejím skalním fanouškům, pod kůži víc, než je běžné. A před publikem se vedle jejího života odhalují i obecnější rysy jak profese, tak soukromého života ženy a matky, která musela tvorbu skloubit s pozicí samoživitelky.

Třeštíková prošla s Basikovou několika dekádami jejího života a je patrné, že si obě ženy mimořádně padly do noty. Nepochybně i díky tomu vytvořily ucelený, tematicky bohatý zpěvaččin portrét společně v nevídaném souznění.

Jestli k vrcholům umělecké tvorby Basikové patří účinkování v kapelách Stromboli a Precedens a role Máří Magdalény v Jesus Christ Superstar, pak k největším propadům jejího osobního života patří svazky s „nesprávnými chlapy“. „Asi to mám předurčený, že všechna ta manželství jsou jak přes kopírák,“ říká bez hořkosti či sebelítosti.

S prvním manželem Petrem Jíchou má dvojčata Marii a Annu, ale brzy to „přestalo být dobré“ a po sedmi letech se rozvedli. Basiková ale tenkrát ani později nepřestala věřit na velkou lásku.

Ani po krachu manželství s architektem Jaromírem Pizingerem, které jí přineslo jen jeho dluhy a o němž říká, že „Všechno byla jen lež, podvod a klam.“ Ještě jednou se vdala, a to za herce a producenta Petra Poláka, s nímž má syna Theodora. Ani to však nevydrželo: „Je to příběh o velké lásce. O zradě a důvěře. A tak jsem to žila.“

Nejpozoruhodnějšími pasážemi filmu jsou ty, kde Basiková mluví o svém vztahu k práci, kterou má ráda, ale která pro ni většinu dospělého života byla někdy pouze prostředkem k uživení rodiny.

Proto přijímala role nejen v dalších muzikálech, ale jezdila i vystupovat na nejrůznější komerční akce, kterým by se za jiné životní konstelace vyhnula. „Na účtu mám 746 korun,“ říká v jednom z těch těžkých okamžiků a divák si uvědomí, že na tom byla stejně jako tisíce žen s méně viditelnými profesemi. A že práce zpěvačky není jen potlesk, plný sál a už vůbec to nemusí znamenat „party život“.

I když je ve filmu v průběhu těch let dost slz, nejde ani v nejmenším o citové vydírání. Basiková se jim jen v té či oné situaci neubránila a není divu. Jsou stejně přirozené a poctivě prolité, jak upřímně znějí její slova o tom, že si vlastně nemá na co stěžovat. Málokterá žena s jejím osudem by taková slova dokázala říct.