RECENZE: Nemrač se, kámo. Mrzutá rybka chce splnit až příliš dětských přání

Pan Ryba a jeho nová společnice na cestě za nalezením mystického tvora, který plní přání. I tak bychom mohli uvést snímek v režii dvojice – Ricard Cussó a Rio Harrington. Dětským divákům nabízí typického bručouna s ne příliš originálním jménem a jeho pouť nejen za novým domovem, ale i znovuobjeveným štěstím.

Tvůrci touží onen zmiňovaný rohlík v obličeji obrátit vzhůru nohama a u toho pobavit a poučit. A snad i přidat trochu zábavy mezi řádky tam, kam dohlédne dospělé publikum. Ne vše se ale daří.

Animaci nelze takřka nic vytknout. Nejvíc si autoři vcelku logicky pohráli s našpulenými rty a následně vdechli život různorodým estrádám mezi chaluhami a řasami. Krvežíznivé delfíny střídají drobné sépie prchající před katastrofou nebo úhoři s citlivostí na světlo.

Vše je hravé, pokud možno napůl mnohoznačné (kupříkladu návštěva místa nazvaného Seaphora nebo narážky na skutečný název druhu ryby) a inspirované dětskými knihami Debory Diesenové.

Zároveň ale pan Ryba a spol. působí jako lepší omalovánky, které chtějí prodat vše, co se ve světě animovaného filmu považuje za funkční. Ze scénáře Elise Allenové a Elieho Choufanyho vyčteme snahu o vtip, akci, mnoho postav a tajemno v pozadí. Z tvůrčího akvária se ale rychle stává oceán všech možností, o které jejich práce jen zavadí.

Film má výrazné, avšak prosté a často opakované poselství, scénář vede hrdiny od místa k místu bez výraznější gradace nebo unikátních momentů a humor je střižený především pro děti (Allenová má za sebou například několik snímků s animovanou Barbie) s několika výjimkami, které místy prodala už upoutávka.

Milovníkům animáků v originálním znění by jistě hrál do ucha hluboký, lehce chraplavý baryton Nicka Offermana, který svou vřelostí pod maskou zamračeného živočicha posouvá zážitek o několik stupňů vzhůru. Domácí distribuce ale láká především na dabovanou verzi a Offerman v obklopení méně známých hlasů z Austrálie (snad až na Mirandu Ottovou) zůstává jediným větším hereckým esem, které stojí za zmínku.

Ve výsledku tak Mrzutá rybka plave všude a nikam. Namísto zářivé aury tajemné Třpytky dostáváme poloprázdné mušle s perlami, které potěší, ale pod vodu nás znovu nezlákají. Na druhou stranu jde stále o snímek, který cílí na školáky a ve kterém se postavy pitvoří tak obratně, jak jen to animace dovolí. Pokud očekávání vložíme do nadšených rukou dětí, neodejdeme z kina zklamáni. Otázkou je, co by na to řekl takový Nemo…