RECENZE: Film Tango pro 3 diváky na StarDance nenaladí

A nejeden ze skutečných účastníků StarDance se na natáčení také podílel, ať už Marek Dědík jako choreograf tanečních scén, nebo někdejší účastníci soutěže Adam Mišík či Zuzana Norisová. Představitel hlavní mužské role Ján Koleník dokonce slovenskou verzi Let´s Dance v roce 2022 vyhrál.

Po taneční stránce se tedy zdá být vše v pořádku, ale to je také asi to jediné, co může případného diváka zaujmout. Naopak předem odradit ho může už to, že na sociálních sítích láká film slovy „od tvůrců Ženské na vrcholu“, což je to nejhorší možné doporučení.

Lenka Kny při psaní scénáře vycházela z knihy polské autorky Joanny Fabické Vášnivé tango, a až na plátno přivedla zcela nesourodou dvojici, která se v taneční soutěži potká.

Julie (Kristýna Boková) je mladá žena, které se pozoruhodně nepravděpodobným způsobem rozpadlo v životě všechno najednou, ale ona se po vzoru všech podobně modelovaných hrdinek nevzdává a účast v taneční soutěži je pro ni novou šancí, jak ustát život, jak dokázat především sama sobě, že se nevzdává, a co víc, bojuje vždy podle pravidel.

Kristián (Ján Koleník) je její pravý opak. Sebestředný muž středního věku prožívá krizi svého ega, protože doufá, že bude v padesátce vypadat a působit jako nejhůř třicátník. Tanec miluje a v soutěži si hodlá své „neutuchající“ mládí dokázat tím, že se vrátí na vrchol, kde už kdysi stál s partnerkou Viki (Helena Dvořáková). Je ochoten pro to udělat prakticky všechno.

Julii považuje za vhodný prostředek k dosažení cíle, takže lze jen s trochou nadsázky říci, že tu máme po Ženské na vrcholu muže pod vrcholem. Jak se bude jejich vztah vyvíjet, si dovede zajisté představit každý, kdo někdy úpěl pod slovy současná česká filmová romantika.

Vedle této limonádové linie hodlá Kny též ukázat, jak je svět tanečních soutěží, a vůbec celého, možná dokonce nejen showbyznysu, zkažený tlakem na výkon, úspěch v něm představují výhradně lajky a čísla sledovanosti a v jehož zákulisí se odehrávají intriky a manipulace.

Téma by to nemuselo být úplně špatné, kdyby s ním autorka uměla naložit tak, aby nevzbuzovalo jen útrpný povzdech. A to jak po stránce scenáristické, v níž si nedělá nejmenší starosti s charakteristikou postav, které jednají nejednou v rozporu s jakýmkoliv, neřku-li zdravým rozumem.

Kontrast mezi naleštěným světem dokonalých šatů, účesů a výkonů před kamerami a cynismem zákulisí se tvůrci snaží zdůraznit nejen dějem, ale také tancem. Výsledek však působí trapně. Nejhorší totiž je, že se vše hraje vážně, bez stopy kýžené nadsázky a humoru.

V realizaci, která je pohříchu už tradičně režisérčinou slabou stránkou, pak vyniká špatné vedení herců, což se týká zejména Koleníka, který je ve svém zobrazení egoisty, jenž má projít zásadním vývojem, všechno, jen ne charismatický muž.

Ocenění tak zaslouží snad jen taneční výkony, na které museli herci nepochybně trénovat a podařilo se jim podat pro oko laického diváka velmi dobré výkony.