RECENZE: Dokument Karlos je narcistní jako jeho hrdina

Pokud někdo o zápasníkovi MMA Karlosi Vémolovi dosud neslyšel, znamená to, že není návštěvníkem novodobých gladiátorských her ani pravidelným čtenářem bulváru. Na film tudíž nejspíš nepůjde.

Lze nicméně předpokládat, že už vzhledem k početnosti fanoušků MMA přiláká diváků hodně a budou spokojeni. Nejde totiž o nestranný pohled na Vémolu jako rozporuplnou osobnost. Ať to tvůrci zamýšleli, nebo ne, jde o klasický sportovní dokument o klukovi, který to z ničeho dotáhl na špičku. A to působí skoro vždy obdivuhodně.

„Můžu mlátit lidi a ještě mi za to platí,“ opakuje Karlos to, co je zjevně mottem jeho života. Hned na začátku vzpomíná, že ze základní školy si odnesl to, že se v ní poprvé porval. Postupem let si zamiloval vlastní tělo a toužil uspět jako kulturista. A když pak jako vyhazovač v londýnském klubu, kde ho režisér Samir poprvé potkal, pochopil, že mlácením lidí si může vydělat, okouzlen se vydal do zápasnických klecí.

Makal v nich tvrdě, jen občas padl na hubu on. Vydělal hodně, a tak zavítáme do obřího luxusního domu, který Vémola zdobí s typicky zbohatlickým vkusem včetně kamenných řvoucích lvů a pořízení živých cizokrajných zvířat. Dál jezdí na zápasy, vydělává další peníze, stává se blízkým přítelem mírně řečeno kontroverzního podnikatele…

Linie jeho kariéry zobrazuje zřejmě dost poctivě jak jeho úsilí, tak zřetelný narcismus, který je jedním z hlavních dojmů z celého filmu. Ale zároveň Karlos, možná bezděčně, ukazuje, že od antických gladiátorů se lidstvo ve svých zálibách po hříchu příliš neposunulo.

Druhou linii tvoří Vémolův soukromý život a tady už se o upřímnosti moc mluvit nedá. Rodiče se objeví minimálně, nedotažený je jeho vztah s bratrem, který spíše jen naznačuje, co mohlo být zajímavým tématem filmu.

Samostatnou kapitolu tvoří Vémolovy vztahy se ženami, které si vybírá podle toho, aby se co nejvíc podobaly jeho „bohyni Pamele Anderson“. Konec toho prvního, obdařeného dětmi, Vémola odbývá slovy: „Jako otec jsem selhal.“ Ten druhý s Lelou, korunovaný opulentní svatbou, pak působí jako parodie. Ale není. A fakt, že Samir natáčel u Vémolů i tak intimní chvíle jako Štědrý večer, napovídá, že možná nejen tyto scény vznikly na protagonistovu objednávku.

Po řemeslné stránce odvedli Hájek se Šafránkem profesionální práci na dobré řemeslné úrovni. Ze šesti set hodin natočeného materiálu vybírali ty filmově atraktivní, střih je nápaditý, snímek je chvílemi i zábavný a občas dokonce vtipný. Vedle očekávaného výdělku a posílení Vémolovy popularity bychom však další důvod k jeho vzniku hledali marně.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina