RECENZE: Dokonalá shoda dělá z lásky obchodní transakci

Najít a udržet si solidního partnera je nelehká věc, jelikož lidé s přibývajícím věkem zvyšují své nároky. Už nestačí jen vzájemná chemie, od druhého se vyžaduje kupříkladu patřičné vzdělání, příjmy, majetek, dobré geny nebo plodnost.

Své o tom ví úspěšná pracovnice seznamovací agentury Lucy, kterou hraje Johnsonová. Od svých klientů a klientek dostává i několik listů popsaných mnohdy nerealistickými požadavky, které musí při hledání jejich ideálního protějšku zohlednit.

Příkladem jim ale zrovna nejde. Je dobrovolně nezadaná a netají se tím, že navázat známost hodlá jen s nechutně bohatým mužem, za kterého by se později provdala.

Vhodným kandidátem se jeví finančník Harry (Pedro Pascal). To by jí ale do cesty nesměl vstoupit expřítel John (Chris Evans), na nějž nepřestala myslet. Má sice hluboko do kapsy, jenže, jak známo, srdci neporučíš.

Randění je těžké, láska je prostá, hlásá Lucy v úvodu příběhu. Scénář se podobnými, zdánlivě hlubokomyslnými větami, jejichž výskytem nešetří, nejspíš pokouší vyvolat dojem sofistikované romantické komedie. Vtipný přitom není skoro vůbec a romantický je na oko svými dlouhými, utahanými záběry.

Film vede povrchní hrdinka, která se po dřívějších útrapách s nedostatkem prostředků rozhodla zaměřit na jediné, totiž na materiálno. Postava Harryho tuto její podmínku splňuje, ale to je tak všechno.

Jejich rozvíjející se vztah, který zabírá takřka polovinu stopáže, je na plátně stejně nudný, jak vypadá na papíře. U dvojice nekřeše jiskra, neobjeví se viditelná emoce.

Divák má naději, že plochý děj s rádoby filozofickým obalem se převrátí do opačného vyznění, jakmile na scénu vstoupí John. Jeho přítomnost má sloužit coby jakési Lucyino ponaučení, že v životě jde přeci jen o víc než o peníze. Bohužel ani v tomto případě se kýžená vášeň nedostavuje, o údajně horoucích citech se pouze planě hovoří.

Hlavní tři poměrně zkušení herci a herečka pracují s víceméně nepovedeným scénářem, navzdory němu se však ani sami moc nesnaží.

Své repliky odříkávají jako v přípravce na konzervatoř, přičemž nejhůře si v tomto směru vede Johnsonová. Ta za celý film prakticky nepozmění výraz ve tváři a její neustálé kouření působí spíše jako hloupá manýra než nutnost pro dokreslení charakteru.

Co si z výsledku má odnést publikum, zůstává nejasné. Všechno, co Dokonalá shoda předkládá, už bylo řečeno v lepších zástupcích žánru. Obrazy krásně oděných a upravených, avšak mělkých postav zarámovaných do scenérií a soundtracku, které si nelze po zhlédnutí vybavit, nakonec přinášejí rozčarování z tvůrkyně, která paradoxně se svým debutem tak lehce vplula na hollywoodskou scénu.