RECENZE: Debut Trochu života citlivě ohledává téma sexuálního konsentu

Ve snímku Trochu života se inspirovala příběhem své kamarádky z doby, kdy jí bylo dvacet a kdy se podobně jako hrdinky jejího filmu vydala na letní prázdninovou cestu. V tom se její film podobá jinému výraznému debutu s názvem Jak mít sex, v němž jeho režisérka Molly Manning Walkerová před třemi lety senzitivně zpřítomnila vystřízlivění z letní nevázanosti.

Hlavní hrdinka zde v oblíbeném prázdninovém resortu zažila něco, co otevírá téma konsentu, tedy verbálního nebo neverbálního vyjádření svolení k sexuální aktivitě. A podobně i Fanny Ovesenová nastoluje situaci, která se stala a jež se v mysli jedné z mladých žen nepojí s uspokojivým zážitkem, ale spíš s nepříjemnými a zahanbujícími pocity, po nichž zůstává prázdnota a morální kocovina.

Průběh oné noci na party s množstvím vypitého alkoholu se odhaluje postupně formou útržků vzpomínek dotčené, snažící se vybavit, co se stalo před oním ránem, kdy se v posteli probudila nahá v pokoji s francouzským spolubydlícím z jejich varšavské zastávky.

Byla svolná k sexu, nebo využil její opilosti? Líbil se jí onen akt, nebo byla jeho nechtěnou účastnicí? Režisérka nejednoznačnost jejího vnímání zachycuje s pomocí kombinace vracejících se vzpomínek a projekcí mysli, ovlivněných ale už negativním nahlížením toho, k čemu došlo.

Cesta po Evropě dvou nejlepších kamarádek ze Švédska tak nabere trochu jiný směr, než očekávaly. S tím ustupuje trochu do pozadí i cestopisný ráz vyprávění, kdy se destinace Varšavy, Prahy, Berlína a Paříže stávají spíš kulisou pro zachycení vnitřního dramatu, které se tu rozehrává.

Režisérka vynechává záběry na turisticky atraktivní místa daných měst, ale poznáváme z nich byty, kde dívky přespávají, kluby nebo hospody, kde se baví, a nádraží, kam přijíždějí a odkud se vzdalují na další štaci v rámci letního Interrailu.

Ten plánovaly dva roky, jen s batohem a aplikací pro couchsurfing, která by jim pomohla najít nejen bezplatné ubytování, ale i navázat nové kontakty. Alex (Aviva Wrede) si od nich slibuje i něco víc, Laura (Embla Ingelman-Sundbergová) je v tomto ohledu zdrženlivější.

Je to ale právě ona, kdo se na jejich první zastávce ve Varšavě v klubu uvolní tak, že skončí v posteli s Lucasem (Oscar Lesage). Nemůže se dobrat toho, co se stalo, ale ví, že v Praze na ni bude čekat její přítel Elias (Odin Romanus).

V pražském bytě, kde jim dělá společnost postava, již hraje frontman skupiny Bert & Friends Albert Romanutti, se Eliasovi ke všemu pod tíhou výčitek přizná, ale pochybnosti zůstávají dál. Laura se chová čím dál víc nepředvídatelně a sebedestruktivně, což se podepisuje na jejím poutu s Alex.

Laura se ji snaží přesvědčit, že se vlastně nic nestalo, ale její reakce hovoří o opaku. Statická kamera Mattiase Pollaka odráží postupnou změnu v jejím chování, které se odvíjí od toho, jak si pro sebe celou situaci vyhodnocuje.

Dříve opatrná, nyní až příliš pokoušející osud. Rozdíl mezi oběma kamarádkami definuje úvodní část, kdy zatímco Alex balí kluky na ulici, Laura je ráda především za její společnost. Jejich důvěrný vztah prochází během cesty zkouškou, ukazující, jak křehký, ale současně silný vlastně je.

Obě herečky jeho nuance ve svých výkonech velmi přirozeně odstiňují, představitelka Laury pocity viny, studu a nejistoty umí vyjádřit pouhým pohledem očí nebo neustálým schováváním si vlasů za uši. Inkriminovaný moment, kdy došlo k tomu, kvůli čemu se trápí, přechází do černého obrazu.

Pochybnosti, zda k tomu došlo s jejím souhlasem, či nikoliv, se stále vracejí, díky čemuž filmové vyprávění ve druhé polovině mírně přešlapuje na místě. Režisérka se při rozehrání tématu sexuálního konsentu vyhýbá moralizování i snadným odpovědím a radši ho využívá ke zkoumání sebereflexe a sebepoznání na cestě k přijetí sebe sama.

Intimní realismus jejího příběhu, spolu s přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelek, má šanci oslovit diváky, ochotné domyslet si to, co úplně nedoříkává, ale do čehož už si mohou projektovat svou vlastní zkušenost s podobným typem nekomfortních situací. Tento debut nám zároveň dává najevo, že tu máme režisérku, jejíž tvorbu se vyplatí do budoucna sledovat.