RECENZE: Herecké výkony jsou nejlepší položkou filmu Pramen o sterilizaci Romek

Hlavní postavou je gynekoložka Ingrid (Aňa Geislerová), která pracuje v zapadlé okresní nemocnici. Přivádí děti na svět, ale také ukončuje nechtěná těhotenství a podílí se na sterilizaci romských žen.

Ty ji za úplatu od státu podstupují, aniž by byly správně informovány o všech důsledcích, které zákrok přináší, zejména o tom, že jde o zákrok nevratný. To většina žen neví, vesměs ale peníze potřebují, a tak ani příliš nepátrají.

Poté, co se Ingrid spřátelí s mladou sanitářkou Agátou, začne na otázku sterilizací nahlížet jinak, a to zejména z pozice vlastního svědomí.

Ivan Ostrochovský, který má na kontě například film Služebníci o mladých kněžích také z počátku osmdesátých let, napsal scénář opět společně se zkušeným scenáristou Markem Leščákem, který v minulosti spolupracoval zejména s předním slovenským režisérem Martinem Šulíkem (Zahrada, Sluneční stát, Tlumočník).

Ostrochovského novinka má sice velmi třaskavé téma, ale je napsaná i natočená bez velkých dramat, s důrazem spíše na vnitřní pocity protagonistů a na výtvarnou stránku díla.

Aňa Geislerová tu podává další ze svých výborných výkonů, je typickým obrazem ženy, umořené rutinní prací i vyčpělým manželstvím se starším mužem. Velmi dobře jí sekunduje neherečka Simona Boledovičová, ale celková stavba a ladění filmu vyžadují značnou pozornost a vstřícnost diváků.

K tomu, aby to, co se odehrává v mysli unavené lékařky, kterou přátelství s mladou ženou možná nově nastartovalo, divák dobře přečetl, nestačí jen herecké výkony, které se mohou odvíjet pouze od toho, co nabízí scénář. A ten toho zejména Ingrid nenabídl dost k tomu, aby se na ni divák dostatečně napojil a její pocity ho niterně zajímaly.

Režie pak jde dokonce téměř proti scénáři a tématu samotnému. To, co se dělo romským ženám, je nesmírně silné a často muselo jít o tragické osudy. Ostrochovský to však ponechává skoro v pozadí, natočil esteticky velmi promyšlené, poetické obrazy krajiny i lidí. Dobu vyjadřují pouze vnější znaky, jako sesterské uniformy a oslovování soudruhu/soudružko, jinak se Ostrochovský klišé na téma socialismu šťastně vyhnul.

Kamera Juraje Chlpíka se soustředí na dlouhé záběry detailů očí, brouků, rtů a znovu očí, to vše jsou skoro něžně komponované záběry. Postupem času jsou však čím dál úmornější. Pramen má tedy silné téma, velmi dobré herecké výkony, ale navzdory tomu celkově mnoho důležitého a působivého nepřináší.