RECENZE: Christopher Nolan vypráví Odysseu po svém a baví

Nolan je filmař, který vždycky dbá na dokonalost filmového řemesla, jeho filmy jako Počátek, Interstellar, Dunkerk nebo Oppenheimer se vyznačují jasným rukopisem tvůrce, který ctí precizní zpracování. Nejinak je tomu i u Odyssey.

Nolan totiž dobře ví, že „pocovidoví“ diváci musejí mít dost dobrý důvod jít do kina. A poskytuje jim ho plnou měrou. Natočil celý film na IMAXové kamery, pomocí nichž vtahuje diváky do centra dění a nenechá je vydechnout, byť většina příběh zná. Odyssea tak patří přesně k těm filmům, jejichž zpracování vynikne pouze na velkém plátně.

Homérův hrdina, ithacký král Odysseus (Matt Damon) se po skončení trojské války vrací domů ke své milující věrné ženě Pénelopé (Anne Hathawayová) a synovi Télemachovi (Tom Holland). Ale protože rozzlobil boha moří Poseidona, když zabil jeho syna, obra Kyklopa, trvá mu cesta deset let. Musí zvítězit nad svůdnou, ale zrádnou kouzelnicí Kirké, odolat svodům Sirén, překonat v neznámých vodách protivenství moře, větru, bouří.

Mezitím sledujeme, co se děje doma v Ithace, kterou dlouhý čas bez krále uvrhl do tahanic o moc, respektive o ruku královny Pénelopé. Její sídlo je obsazeno hordou nápadníků, jimž musí žena se synem celé roky vzdorovat.

Nolan je skvělý vypravěč, který při psaní scénáře výborně pracoval s Homérovou epickou předlohou a dal jí silnou aktuálnost o nepoučitelnosti lidstva, které se od Homérových časů příliš nezměnilo. Rozložil příběh na plochu tří hodin, a i když je filmový čas s nadsázkou řečeno srovnatelný s Odysseovým desetiletým dobrodružstvím, není to úmorné, ale jen o málo delší, než by bylo ideální.

Režisér dokázal děj skvěle propojit s ohromujícími obrazy, z dobrodružství přirozeně a zřetelně vystupuje poselství o věčné touze po domově, po moci i lásce, věrnosti i selhání a těžké poválečné deziluzi. Lidstvo dospělo k hranici zkázy, ale ještě je naděje na znovuzrození.

Nolan nevypráví lineárně, střídá časové roviny, ale nedopouští se nepřehlednosti, která tento způsob vyprávění často zbytečně komplikuje.

Jednou rovinou je sedmiletá zastávka u nymfy Kalypsó (Charlize Theronová), která jeho mysl a paměť zahalila jedem lotosových květů a nyní mu dovolí, aby postupně vzpomínal na to, co zažil, kdo je a kam patří. Druhou je Odysseova lest a její uskutečnění, když pomocí trojského koně vyhrál válku. Další pak jeho cesta prokládaná synovou snahou zjistit, zda vůbec a kde otec žije. A jakýmsi symbolem svědomí je bohyně Athéna v podání Zendayi, která se Odysseovi čas od času zjevuje.

Režisér střídá velmi promyšleně a účelně žánry, od romantických scén lásky mezi Odysseem a Pénelopé, něžné náklonnosti mezi ním a Kalypsó, přes akční scény bojů s protivníky i přírodou až k téměř hororovým scénám střetnutí s Kyklopem nebo žranice Odysseových mužů u Kirké.

Nolan chystal film dlouho a s produkčním rozpočtem 250 milionů dolarů, a je to na něm vidět. Díky IMAX kamerám, mnoha zahraničním lokacím a dokonalé spolupráci s kameramanem Hoytem van Hoytemem, s nímž natočil už Dunkerk, Interstellar a Oppenheimera, vytvořil fantastické obrazy vysokých bílých skal, temně modrých rozbouřených moří, oku lahodících olivových hájů i písečných pobřeží. Vše je podpořeno výtečnou hudbou Ludwiga Göranssona, který s Nolanem pracoval už na Oppenheimerovi.

Herecky filmu vévodí Matt Damon, který vtiskl Odysseovi až symbolickou podobu muže odhodlaného, ale i pochybujícího, obyčejného i hrdinského. Ve chvílích, kdy se obrací k Athéně nebo sám k sobě s otázkami o budoucnosti lidstva, působí až vizionářsky.

Skvělým spoluhráčem je mu „Spider-Man“ Tom Holland v roli jeho syna Telemacha a protihráčem Robert Pattinson, jehož Antinoos je ve své zrádnosti dokonale odporný.

Před uvedením filmu se kriticky psalo o tom, že Řeky tu hrají například černá Lupita Nyong'o (Helena) nebo Brit indického původu Himesh Patel. Nakonec to ale zase tak moc nevadí, protože Helena má velmi malou úlohu a Patel je natolik zarostlý vousy, že ani to nebije do očí.