Michal Balcar o filmu Lesní vrah: Hrát takovou postavu nepřináší velkou vnitřní radost

Začneme popořádku. Narodil jste se v Karlových Varech, a než jste zamířil na DAMU, obor herectví, zkoušel jste i jiné vysoké školy. Jak jste zjistil, že herectví je vaše cesta?

Ze všeho, co jsem studoval, mě nejvíc bavilo. Naplňovalo mě to.

Po škole jste pracoval v pražských divadlech. Mimo jiné ve Strašnickém, v Rokoku a na Nové scéně Národního divadla. Zdá se mi to, anebo tahle část kariéry je už za vámi?

Nevím, ale máte pravdu v tom, že divadlo jsem opustil v době těsně před covidem. Zjistil jsem, že při téhle práci nemám ani čas, ani peníze. A nebyl jsem takový srdcař, abych v tom dál pokračoval. Musel jsem se nějak živit.

Jenže pak přišel zmíněný covid. Kultura se zastavila. Co jste dělal během pandemie?

Jako vždycky, když mě neživilo herectví, dělal jsem manuálně. Práce rukama mi nevadí. Během covidových časů jsem tak byl mechanikem drážních a důlních strojů. Jezdil jsem do lomu a vyměňoval jsem například olej strojům, drtičům, třídičům anebo jsme v dílně rozebírali motor z vlaku… Dělal jsem spíše podružný práce. Nikdo by mě asi nenechal dělat věci, který by potom mohly někoho ohrozit na životě.

Teď vás diváci ovšem čerstvě mohou vidět ve vaší asi zatím největší filmové roli. Hrajete Viktora Kalivodu ve snímku Lesní vrah. Dostal jste roli přes casting?

Ano, pozvala mě na něj Mirka Hyžíková. Vzpomněla si v momentě, kdy se hledal protagonista, nabídla mě Radimovi (Radim Špaček – režisér snímku, pozn. red.) … Ještě bych k tomu dodal, že tohle vše proběhlo tak před pěti lety, nejmíň. Snímek se dlouho připravoval.

Případ Viktora Kalivody si pamatuji ze své novinářské kariéry. Jste o deset let mladší. Kde jste na jeho jméno narazil prvně vy?

Asi jsem ho zběžně zaslechl v době, kdy se vše řešilo (rok 2005 - pozn. red.). Zanechal ve mně velmi obecné informace, který si každý dokáže dohledat během chvíle.

Což se v momentě, kdy jste roli dostal, podstatně změnilo.

Ano, musel jsem začít pracovat s ním jako s postavou, kterou mám ztvárnit. Začal jsem pracovat s hypotézou, že vraždil kvůli tomu, aby si dokázal, že se dokáže sám zabít, což je ten nejhlubší motiv jeho činů.

Až na pohádku Hodinářův učeň vám nějak padouši sedí, jak zatím prozrazuje vaše televizní a filmová kariéra. Mýlím se?

Nejsem herec, který by si mohl vybírat z deseti scénářů. Jsem rád za příležitosti, které jsem dostal. Lesní vrah mi dal další šanci hrát, dělat to, co mě baví…

A když vám nikdo šanci v téhle profesi nedá, co vás teď živí?

V poslední době jsem hodně na druhé straně kamery. Jsem součástí štábu. Dělával jsem tak mimo jiné na gripu, dříve jsem byl u světel.

Promiňte, co je grip?

Grip se stará o jízdu kamery, o uchycení kamery, o kameramany, o to, aby byli v bezpečí.

Není vám v tu chvíli líto, že nejste před kamerou?

Je, myslím ale, že díky tomuhle dokážu posléze jako herec docenit, jak náročná je práce štábu. To, že se musí sejít hodně lidí, aby se vůbec něco natočilo, že to celé stojí dost úsilí. Celé mi to dost otevřelo oči.

Vrátím vás před kameru. Viktor Kalivoda byl nejen vrah, podivín, ale i nadprůměrně inteligentní muž. Co vám dalo při přípravě na roli nejvíc zabrat?

Řekl bych, že příprava nebyla to nejtěžší, co na mě v rámci role čekalo. Horší bylo samotné natáčení, kdy jsem s ním musel „žít“. Hrát takovou postavu samozřejmě ve výsledku nepřináší velkou vnitřní radost. Byl jsem s ním navíc dlouho. Rád bych poděkoval své ženě, že to se mnou zvládla.

Kvůli roli vám oholili hlavu. To vám vadilo?

Ne, to bylo pro mě v pořádku.

Kalivoda se účastnil populární televizní soutěže Chcete být milionářem. Vyhrál 320 tisíc korun. Tyhle záběry uvidí také diváci Lesního vraha. Zamyslel jste se nad tím, jak daleko byste se svými vědomostmi došel v soutěži vy?

Sice jsem ji viděl, ale těžko říci… Nedokážu se v téhle pozici odhadnout.

Co popsat ovšem můžete, je, kam diváky snímek Lesní vrah zavede, jaké období z Kalivodova života jim představí?

Nabídne jim rok Kalivodova života. V podstatě jde o observační, minimalistický snímek, pomalý klubový film, v němž nechybějí dlouhé záběry, které podle mě znamenitě postavil kameraman Oleg Mutu… Spíš je podle mě důležitá otázka, kam by to mělo dovést lidi po odchodu z kin.

Přiznám se, že mívám s podobnými projekty problém. Řeším v sobě to, zda už není těch kriminálek podle skutečných událostí moc. S čím by měl tedy podle vás divák odcházet po zhlédnutí Lesního vraha z kina?

Doufám, že bude o všem ještě přemýšlet. Paleta otázek, která se s případem pojí, je velmi široká. A z mého pohledu, z pohledu herce, bude lepší, když odpovědi na ně dodají ti, kteří Viktora Kalivodu znali. Jsou těmi nejpovolanějšími k tomu odpovídat, protože daný případ znají. Což jsou Michal Mazánek, vyšetřovatel, a Karel Netík, forenzní psycholog.

I vy jste musel ke Kalivodovi najít klíč, abyste ho zahrál. On příliš o motivech nemluvil.

Snažil jsem se o to, abych ho nějak uchopil… Ovšem podle mě jeho profil zapadá i do současné společnosti. Patří k nim fakt, že je veliký nedostatek odborníků, kteří by léčili duševní choroby, a to jak dospělých, tak mladistvých…

Přidáme-li k tomu svět, který ovládly sociální sítě, vyjde vám, že naše společnost není očividně zdravá. On si vybral ke svým činům zbraně, jiní sáhli po autu nebo po benzínu. Na druhou stranu lidé typu Kalivoda žili také v minulosti… Tohle vyvolává další a další otázky, jak postupovat dál.

Našel jste si na ně odpovědi?

Podle mě je těch otázek víc než odpovědí. Potřebovali bychom další a další hodiny, abychom na ně našli aspoň jednu trochu uspokojivou odpověď, abychom se přiblížili alespoň k něčemu, co má jakousi validitu aspoň pro tuhle chvíli.

Podobná motivace jako u Kalivody mohla být i u střelce na FF UK, který vraždil loni v prosinci. Neměli jste strach, že si případy lidé spojí a bude to mít dopad na váš film?

Samozřejmě tuhle konotaci může Lesní vrah vyvolat. Oba vrazi měli podobný modus operandi, podobný profil… Jen jsme zas u věcí, na něž by vám měl odpovídat někdo jiný. Třeba již zmíněný pan Netík. Vím také, že to skutečně dělat bude. To on je v tomhle směru odborník, dokáže problematiku velmi komplexně rozvíjet. Já jsem jen herec.

Počítá se s tím, že po projekcích bude s diváky diskutovat nejen on, ale i pan Mazánek, Zdenek Holý, Radim Špaček a já.

Dobře. Šel byste jako divák na podobný typ filmů?

Ano, vyhledávám snímky, které mě nutí přemýšlet.

A prozradíte mi, co jste v poslední době viděl a zasáhlo vás to?

Zmíním jednu věc, fantastický seriál Fargo, do kterého jsem se zamiloval. Je naprosto bezchybný. Jde o překrásnou, kinematografickou, přesnou práci.

Před kamerou jste se objevil v roce 2013. Kdo vám dal první šanci?

Režisér Robert Sedláček, který přišel na DAMU, do DISK. Viděl mě tam a nabídl mi první roli (seriál České století - pozn. red.)

Lesní vrah je v kinech. Rýsují se další nabídky?

Zatím o ničem nevím. Nejsem naivní, že mě teď nabídky zavalí. Ovšem v létě by měl do kin zamířit jiný snímek, v němž hraju. Ovce žerou první. Je ve stadiu postprodukce, hrubého střihu. Stojí za ním Jan Musil Přejmenovaný, nepleťte si ho s tím moderátorem z TV Barrandov. Bude to skvělá komedie.

Ovce žerou první… Naráží to na parafrázi slavného výroku, který padá v MMA?

O to vůbec nejde. Film vypráví příběh Dušana, který pracuje v minizoo a vůbec se mu nedaří. Snaží se napsat scénář, jenže je špatný, nikdo mu ho nechce vzít, nedaří se mu v osobním životě ani v tom pracovním. A v téhle krizi padne do rukou „motivátorů“. Čímž si moc nepolepší… Jejich rady si totiž bere leckdy doslovně, případně je špatně chápe. Kolem něj se začnou dít věci, které… Hele, zajděte si na to do kina, nebudete litovat.

Díky za tip. Vy byste motivačního kouče někdy využil?

Absolutně ne. Nechci.