Článek
Co vás lákalo na projektu Hotel Kokořín?
Asi hlavně koncept tady a teď. Tím se tvoří obrovský stres, díky kterému můžu zapomenout na běžný starosti, opravdu se od nich odpojit. Normální natáčení je naplánované, není pod takovým tlakem a člověk může mít prostor pro rozptylování. Takže by se dalo říct, že tohle natáčení je pro mě taková ideální terapie. A to mě na tom vlastně lákalo nejvíc. Stejně jako představa, že prostě odjedeme někam mimo město a tam budeme jenom točit. To je prostě radost.
Je skutečně pravda, že máte na scénář 24 hodin?
Dokonce méně! Nemáme úplný limit, ale řekněme, že začínám psát někdy kolem páté hodiny odpolední a snažím to do večeře dopsat. Takže tak do osmi. Ale nutno říct, že to nepíšu všechno jenom já. Materiál ode mě přebírá nyní, po dvou dílech, scenárista Jan Haluza, který nedávno režíroval svůj první celovečerní film Deníček moderního fotra, který kvůli covidu ještě na svou premiéru čeká.
Jak dlouhé budou jednotlivé díly?
Tak to přesně ještě nevíme. Důvodem je taky to, že Hotel Kokořín nevyjde čistě jen v hrané podobě, ale bude celý prostříhaný dokumentem o natáčení. Což je výjimečný formát, který zatím nikde nebyl. Obě části – jak ta samotná hraná část, tak making-of – jsou naprosto vyrovnané, mají stejnou důležitost a pouští se dohromady. Takže se velmi těžko odhaduje, jak dlouhé jednotlivé díly budou. Mohu říct, že první část je delší, protože je to taková představovačka. Pak už je stopáž kratší, kolem šesti minut.
Hlavní děj bude prostříhán záběry z natáčení?
Přesně tak. Běží normálně děj daného dílu a do toho je střih, jak sháníme rekvizitu nebo třeba herce navíc. Divák tak vidí, jak voláme různým kamarádům, jestli nemůžou narychlo přijet. A pak je zase střih zpátky do děje a ten herec vejde do dveří. Takže divák z toho pochopí, koho jsme volali a že přijel.
Na které herecké kolegy jste se nejvíce těšil?
Na všechny. Mimo Sabiny Rojkové jsem všechny znal. Když kluci ze štábu říkali, ať dám nějaké tipy, tak jsem dával tzv. na první dobrou. Lidi, se kterými jsem se chtěl hodně vidět a zároveň jsme si věkově blízko. Takže úplně jasná volba byli Filip Kaňkovský a Ondra Malý. Hlavně s nimi velmi rád točím a vím, že jsou to takový punkeři, že do toho půjdou s námi. Pak Denisa Pfauserová, to je moje dlouholetá kamarádka.
Proč jste se rozhodli dělat i dokumentární část?
Řekli jsme si, že když točíme jedeme tenhle koncept rychlonatáčení, tak je vlastně nezbytné zaznamenat i making-of. Ono vlastně bez toho by to moc nedávalo smysl. Chceme zdokumentovat i ten tlak, to pobíhání a nervy. Věříme, že pro diváky bude zajímavý vidět trošku víc do té kuchyně. Do té vystresované kuchyně.
Může se vám hodit na Zboží.cz: