Jirešova Valerie a týden divů bude soutěžit v Benátkách

Československá nová vlna byla stylově různorodá. Některé filmy měly blízko k dokumentární metodě, jiné byly inspirované literárními díly. Spisovatelé jako Arnošt Lustig nebo Bohumil Hrabal se téměř stali filmovými autory. Velkou inspirací filmovým tvůrcům byl i Vladislav Vančura.

„V této plejádě působí docela překvapivě básník Vítězslav Nezval a jeho román Valerie a týden divů, který oslovil Jaromila Jireše a Ester Krumbachovou zvláštně krutou atmosférou dospívání. Nová vlna v tomto filmu dosáhla vrcholu stylizace, aby zkoumala hranice společenských tabu,“ uvedl generální ředitel Národního filmového archivu, kde se film digitalizoval, Michal Bregant.

Jaromil Jireš převedl literární předlohu do poetického hororu, v němž se prolínají prvky gotické romance, surrealismu a příběhu o dospívání. Ester Krumbachová, spoluautorka scénáře a kostýmní výtvarnice, našla pro složitou kombinaci mýtu a pohádky odpovídající výtvarné ladění.

Film sleduje třináctiletou Valerii na prahu dospělosti v situacích, v nichž lze stěží rozlišit, co je skutečnost a co je sen nebo fantazie. Snímek zachycuje dospívání jako období proměny, objevování vlastní identity a hledání jistot ve světě, kde nic není takové, jak se na první pohled zdá.

Jireš obsadil do většiny rolí neherce, protože mu šlo hlavně o vystižení výrazných typů. Třináctiletou hlavní hrdinku ztvárnila tehdy debutující, skoro stejně stará Jaroslava Schallerová, která se poté objevila ve více než dvaceti hraných filmech.

Ve filmu ale účinkuje také Eva Olmerová jako služka, Valeriinu babičku ztvárnila kostýmní návrhářka Helena Anýžová a misionáře Graciána hrál hudební skladatel Jan Klusák.

Výrazně stylizovaná surrealistická podívaná využívá secesní dekorace, atmosféru vesnických poutí nebo estetiku gotických románů. Film se točil v renesančních Slavonicích a na jeho působivosti má velkou zásluhu scéna Ester Krumbachové, kamera Jana Čuříka a hudba Luboše Fišera.

Mezinárodní filmový festival v Benátkách patří k nejstarším filmovým festivalům na světě. Vznikl v roce 1932 jako součást benátského bienále a stal se jednou z nejvýznamnějších přehlídek světové kinematografie.

Sekce Venice Classics každoročně představuje výběr klasických filmů z celého světa v restaurované nebo nově digitalizované podobě. Národní filmový archiv na festivalu poprvé v roce 2012 uvedl program složený ze dvou krátkých filmů: Pytel blech Věry Chytilové a Zablácené město Václava Táborského.

Venice Classics je soutěžní sekce: o vítězi pro nejlepší restaurovaný film rozhoduje porota složená ze studentstva filmových škol. V roce 2019 v této kategorii zvítězil Národní filmový archiv s filmem Extase Gustava Machatého.