Článek
Vlček má doma i venku velký úspěch. Jak vznikal a o čem vypráví?
Vznikl jako můj bakalářský film na FAMU a vypráví o pošetilé touze po dokonalosti. A také o polidštění člověka zvířetem, přesněji řečeno jakýmkoli hravým mládětem nadaným přirozenou fantazií, která rozbíjí nudný řád dospělých. Dokončil jsem ho loni, světovou premiéru měl na festivalu v Argentině a od té doby jezdí po festivalovém světě.
Ale na rozdíl od Denisky, kterou „postrčilo“ Berlinale, měl Vlček pomalejší festivalový rozjezd, takže když přišla nominace na studentského Oscara, byl jsem v šoku, vůbec jsem to nečekal. (Nakonec nezvítězil – pozn. red.)
Dostat se v tom množství přihlášených filmů do finálové osmadvacítky a pak mezi sedm nominovaných je pro mě pořád ještě neuvěřitelné.
Teď chystáte nový projekt, s nímž jste byl vybrán do programu KVIFF Talents. Bude to už celovečerní film?
Bude to minisérie, šest dílů po dvaceti minutách. S producentkou Terezou Havlovou připravujeme strašidelnou animovanou detektivní minisérii Plíseň o generačním traumatu a vyrovnávání se s minulostí. Ale strašidelnou jen tak akorát, myslíme na děti asi od osmi let.
V KVIFF Talents je letos šest projektů, tři celovečerní filmy a tři seriálové projekty. Co program filmařům přináší?
Už jen to, že jsme do něj byli mezi více než dvěma stovkami uchazečů vybráni, je signál pro případné koproducenty, že projekt za něco stojí. Dvoutýdenní pobyt v karlovarském Thermalu přináší jinak nevídaný klid a soustředění na práci.
Dostaneme i finanční podporu na vývoj námětu a můžeme projekt prezentovat na speciální akci na karlovarském festivalu potenciálním partnerům a investorům. A máme i možnost konzultací s mentory, to podle potřeb projektu.
České studentské filmy jsou na festivalech, i těch největších, úspěšné docela často. Čím to podle vás je, že profesionálních filmů se na ně dostává mnohem méně?
Myslím, že je to hodně tím, že ve škole má člověk mnohem větší svobodu v tom, co může dělat. Nejen pokud jde o obsah filmu, ale i o podmínky, v nichž vzniká. Když už se na FAMU nebo jinam student dostane, má automaticky prostředky, aby to, co chce, natočil. A když se to povede, škola mu ještě často velmi pomůže s kariérním nastartováním.
Vstup do profesionálního prostředí je pak docela drsný, najednou se mnohem víc mluví o penězích, je tam obrovská konkurence. Už nestačí mít jen talent, je třeba být dravější, mezi dospělými se musíte pořád všude cpát a dokazovat, že na to máte nebo že ten váš projekt je zajímavý. Ale stejných lidí jako vy je spousta a kompromisů musí být nepočítaně.
Jste pořád ještě na začátku, kde se vy sám vidíte za deset let?
Vytvořit animovanou sérii trvá velmi dlouho a my ještě nemáme ani hotový scénář. Takže když bude za deset let Plíseň hotová, budu to považovat za zázrak.
