Článek
Investigativní novinář Nováček nabízí ve svém právě vydaném true crime díle rekonstrukci případu na základě archivních spisů. Klíčovým zdrojem mu byl letos nalezený jedenáctistránkový rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nad Kováčovou, který byl předešlá čtyři desetiletí považován za ztracený. Publikace jej přináší v úplném znění.
Pachatelka byla 21. února 1986 soudem uznána vinnou. Vyvázla s pětiletým trestem odnětí svobody, jelikož soudce nekvalifikoval čin jako vraždu, nýbrž ho označil za obecné ohrožení. Přihlédl k psychické poruše odsouzené a posudkům znalců.
„Kováčová měla duši rozsekanou na tisíce střepů. Podobně jako jejích pět sourozenců byla vážně psychicky nemocná. Těžce ji poznamenalo dětství, které přežila v rodině dementních alkoholiků,“ popsal Novinkám autor knihy.
Nováčka přesto podle jeho slov překvapilo, že režimu loajální soudce v neveřejném procesu nepřikročil k maximálnímu možnému trestu deseti let vězení, který zákon v jejím případě umožňoval. V knize se věnuje tomu, proč Kováčová nakonec strávila za mřížemi devět let, kdo a z jakého důvodu ji po propuštění na Havlovu amnestii přijal do rodiny a jak se mu za to odvděčila.
Nález spisu ukazuje, že šlo navíc o systémové selhání, kombinaci podfinancování ústavní péče, chybějícího odborného personálu a nefunkčních hasicích přístrojů.
Poškozená reputace
Objevený verdikt definitivně vyvrací romantizovaný příběh o andělsky čisté žhářce a oběti sadistického personálu, jaký vytvořila Renčova celovečerní prvotina Requiem pro panenku z roku 1991. Hlavní roli ztvárnila Aňa Geislerová.
Jako námět filmu posloužila realitě nepříliš odpovídající povídka Šestadvacet mrtvých, kterou její tvůrce Josef Klíma zařadil do svého souboru Brutalita vydaného o rok dřív. Čerpal přitom pouze ze spisu týkajícího se vychovatelek. Do domněle zmizelého spisu Kováčové přístup neměl.
„Mé chyby byly způsobené dobou, tím, že jsem se kvůli komunistickému informačnímu embargu nedostal ke všem informacím,“ potvrdil Novinkám investigativní novinář Klíma. Vychovatelkám se veřejně omluvil v roce 2010 v „opravné“ televizní reportáži.
Snímek podle Nováčka poškodil i reputaci místních obyvatel nebo hasičů, které zjednodušeně vyobrazil coby primitivní, necitlivé a lhostejné. Ti až na výjimky nechtějí pod vlastními jmény veřejně promluvit, v knize popsali události vesměs anonymně.
„Jeden z tehdejších hasičů mi na otázku, co by dnes udělal jinak, odpověděl, že kdyby slyšel sirénu, zase by utíkal – jen ne k ohni, ale na druhou stranu. Tak těžce dosud nesou tamní lidé a jejich příbuzní výsledky vyšetřování. Cítí se zneužiti a podvedeni. Režim je hodil přes palubu a dílo dokonal o pár let později film,“ uzavřel.
